5 C 1/2019-248 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobce se žalobou, která byla soudu doručena dne 6. 12. 2018, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku 255 470 Kč s příslušenstvím s tím, že základ žalované částky představuje náhrada podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vodní zákon“), za omezení vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] nacházejících se v k. ú. [obec], a pozemku parc. č. 2001, ležícím v k. ú. [obec] u [obec] (dále jen„ dotčené pozemky“), k němuž dochází tím, že na jejich částech je situována stavba vodního díla – jezu, který je ve vlastnictví žalovaného a který byl zbudován před 1. 1. 2002, že dotčené pozemky jsou ve vlastnictví státu, k nimž mu svědčí právo hospodařit, že výše náhrady byla určena podle znaleckého posudku č. 12474-172/2018 ze dne 5. 7. 2018, jehož autorem je KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o., a že žalovaný ji odmítl uhradit, proto je požadován i úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný nesouhlasil s žalobou a svou obranu založil na tom, že byl nesprávně označen jako fyzická osoba, ačkoli vodní dílo mu náleží coby fyzické podnikající osobě, že nebylo doloženo, že žalobce má k dotčeným pozemkům právo hospodařit a odkdy mu svědčí, že žalobce se k němu chová v rozporu s dobrými mravy, což vyplývá z jeho požadavku na úhradu smyšlené výše náhrady a příslušenství, které však požadovat nemůže, když doposud nebylo soudně rozhodnuto o přiznání náhrady, proto nemůže být v prodlení, a z jeho postupu, který předcházel zahájení tohoto řízení a kterým byla žaloba podána k soudu. Zevrubně se vyjadřoval k okolnostem, které by měly být promítnuty do určení výše náhrady, a oponoval výši náhrady, jak ji stanovil Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku č. j. 47 Co 7/2021-652 ze dne 23. 2. 2021 (dále jen„ rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové“). Nedůvodnost žaloby spatřoval i v tom, že uplatněný nárok je promlčen s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1499/2020 ze dne 24. 11. 2020, neboť žalobci náleží náhrada nikoli podle § 59a, nýbrž podle § 50 písm. c) vodního zákona. Právo na náhradu podle tohoto ustanovení vzniklo již dnem 1. 1. 2002, kdy vstoupil v účinnost vodní zákon, a promlčecí lhůta počala běžet tímto dnem a k promlčení došlo dne 1. 1. 2005. 3. Podáním ze dne 7. 5. 2021 vzal žalobce žalobu co do částky 217 770 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení zpět a navrhoval, aby v řízení bylo pokračováno pro náhradu ve výši 37 700 Kč, jak byla určena v samostatném řízení na návrh žalovaného v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Řízení bylo zčásti za použití § 96 o. s. ř. zastaveno. Žalobci vzniklo právo na vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 968 Kč (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSP“)). Na předmět řízení, jenž odpadl, připadl soudní poplatek ve výši 8 711 Kč, který bylo třeba ponížit o 20%, tj. o částku 1 743 Kč (§ 13 odst. 2 ZSP, § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). I když bylo řízení zčásti zastaveno až po 1. jednání, neměla tato skutečnost vliv na vrácení soudního poplatku, jelikož k dispozičnímu úkonu žalobce došlo před zahájením tohoto jednání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 254/05 ze dne 20. 10. 2005). 4. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 5. 12. 2018 bylo zjištěno, že vlastnické právo k dotčeným pozemkům je zapsáno pro Českou republiku a právo s nimi hospodařit je svěřeno žalobci. Společně se vyznačují druhem: vodní plocha a způsobem využití: koryto vodního toku přirozené nebo upravené. 6. Předžalobní komunikace, která se odehrála mezi účastníky řízení a která sestává ze sdělení žalobce ze dne 21. 8. 2018, zprávy žalovaného ze dne 21. 9. 2018, sdělení žalobce ze dne 9. 10. 2018 a 27. 11. 2018 a zprávy žalovaného ze dne 29. 11. 2018, dokumentovala, že žalovaný byl vyzván k uzavření dohody o jednorázové finanční náhradě za omezení vlastnického práva podle § 59a vodního zákona k dotčeným pozemkům. Žalovaný nesouhlasil s navrhovanou dohodou a uvedl, že znalecký posudek od KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o., obsahuje nezhojitelné vady, že jej nelze uplatnit pro stanovení výše specifikovaných finančních závazků, že nebere v potaz vodní díla srovnatelného charakteru, cenu v místě a čase obvyklou a že mezi návrhy vůči jednotlivým subjektům jsou činěny nedůvodné rozdíly, proto je návrh vůči němu finančně nesprávný a úkorný. Projevil však zájem na vyřešení věci a požádal o osobní setkání. K schůzce mezi účastníky řízení došlo dne 17. 10. 2018. Žalobce následně setrval na znaleckých závěrech s tím, že způsob výpočtu byl již použitý u několika desítek obdobných vodních děl a je zřejmé, že stanovená výše náhrady je ve výši ceny obvyklé, a vyzval žalovaného k úhradě náhrady ve výši 255 470 Kč ve stanovené lhůtě. Žalovaný na výzvu k plnění reagoval nesouhlasně a informoval žalobce, že byla ve věci podána žaloba. 7. V řízení o žalobě na určení výše náhrady za omezení vlastnického práva k nemovitým věcem, které bylo zahájeno žalovaným dne 28. 11. 2018 a kde účastníci tohoto řízení vystupovali v obráceném procesním postavení, bylo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 12 C 231/2018-617 ze dne 2. 10. 2020 (dále jen„ rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové“) ve výroku I. rozhodnuto, že finanční náhrada za omezení vlastnického práva žalovaného k 866 m2 pozemku parc. [číslo] – vodní plochy v katastrálním území Jesenný a k pozemku parc. č. 2001 – vodní plochy v [katastrální uzemí] Brodu, ke kterému dochází stavbou jezového tělesa ve vlastnictví žalobce, činí 3 770 Kč. Následujícími výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu. V odůvodnění bylo popsáno, že žalobce se domáhal určení finanční náhrady podle § 59a vodního zákona, že následně měl za to, že se toto ustanovení na daný případ nevztahuje a měl by se použít § 50 písm. c) téhož předpisu a že nárok žalovaného je v rozporu s dobrými mravy. Po provedeném dokazování, v rámci něhož byl proveden znalecký posudek č. 12474-172/2018 od KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r.o., ze dne 5. 7. 2018, který určil tržní cenu dotčených pozemků na částku 505 538 Kč a odhad simulovaného nájemného 10% ročně, tj. 50 553,75 Kč, znalecký posudek č. 3364-144/2019 od ústavu Grant Thorton Valuations, a. s., ze dne 17. 10. 2019, jenž určil tržní hodnotu dotčených pozemků částkou 26 300 Kč a simulované nájemné 6,4%, tj. po zaokrouhlení 1 700 Kč ročně, a znalecký posudek od Ing. Václava [příjmení] č. 8972/2019 ze dne 14. 6. 2019, který zjistil obvyklou cenu dotčených pozemků na částku 8 660 Kč a hodnotu věcného břemene na částku 3 770 Kč, a právním posouzení věci při rozboru relevantní právy úpravy ve vodním zákonu byla náhrada podle § 59a vodního zákona stanovena ve výši shora, přičemž její přiznání nebylo považováno za rozporné s dobrými mravy. K znaleckému posudku od KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r. o. ze dne 5. 7. 2018 se soud vyjádřil tak, že znalecký ústav v důsledku pokynu žalovaného při stanovení hodnoty pozemků a obvyklého nájemného zkoumal výkonový potenciál polohy, a to navíc v době, kdy je malá vodní elektrárna v provozu. Tento potenciální zisk a z něho odvozovaná cena pozemků a obvyklého nájemného byly pro účely stanovení náhrady nepoužitelné. 8. O odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2021, tak, že výrokem I. byl napadený rozsudek změněn tak, že finanční náhrada za omezení vlastnického práva činí 37 700 Kč. Navazujícími výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu. Odvolací soud uvedl, že předpoklady pro určení náhrady za existenci jezu zbudovaného na pozemcích žalovaného byly splněny (čl. LV zákona č. 303/2013 Sb.), avšak soudem 1. stupně určenou výši náhrady považoval za nízkou. Nepřisvědčil názoru žalovaného, že by měl být při stanovení náhrady brán v potaz tzv. výkonový potenciál polohy. Je tomu tak proto, že jez je na pozemcích žalovaného již zbudován a stejně tak již existuje malé vodní elektrárna na přilehlých pozemcích žalobce. Žádná nová elektrárna v daném místě již vybudována být nemůže. Takovou perspektivu pozemky žalovaného nemají. Nelze s nimi spojovat potenciál zbudování jezu a elektrárny, který by zvyšoval jejich cenu. 9. Sdělením ze dne 23. 3. 2021 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě náhrady ve výši 37 700 Kč za omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům ve smyslu § 59a vodního zákona podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a to do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu. V případě zaplacení náhrady žalobce počítal s podáním návrhu na zastavení řízení, které je v této věci vedeno. 10. Reakční zprávou ze dne 29. 3. 2021 žalovaný uvedl, že rozsudek odvolacího soudu není řádným platebním titulem, neboť předmětem řízení byla žaloba na určení výše náhrady, která je toliko předběžnou otáz