5 C 17/2021-17 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalovaný jakožto provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], které bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, neměl od 21. 6. 2019 do 21. 9. 2019, tj. 93 dnů, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost plyne přímo ze zákona. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě příspěvku. Přestože splatnost příspěvku nastala dne 16. 4. 2020, uhrazen nebyl. Nikterak nebylo reagováno ani na zaslanou předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 9. 1. 2020, v níž byl upozorněn na to, že coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], neměl od 21. 6. 2019 do 21. 9. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu k tomuto vozidlu, proto je povinen uhradit příspěvek ve výši 6 045 Kč (93 dnů bez pojištění x 65 Kč denní sazba) a 300 Kč náklady na uplatnění. Lhůta k plnění byla stanovena do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 13. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že příspěvek uhrazen nebyl, následovaly další upomínky ze dne 1. 7. 2020 a 13. 8. 2020. Když nebylo reagováno ani na ně, byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby ze dne 18. 9. 2020, která byla předána k přepravě dne 18. 9 2020. 4. Soud dospěl po právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah, v němž žalobkyně vystupuje jako věřitelka a žalovaný jako dlužník, poněvadž žalovaný neměl v rozporu se zákonem sjednáno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla (§ 1 odst. písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. p. o.“). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit příspěvek ve výši 6 345 Kč včetně nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, k jehož úhradě byl vyzván v souladu s § 4 odst. 6 a 7 z. p. o. Vzhledem k tomu, že příspěvek nebyl uhrazen ve stanovené lhůtě, vznikl žalovanému dluh ve výši 6 345 Kč. Žalobě bylo proto co do této části vyhověno. Vyhověno jí bylo i co do úroku z prodlení z této částky, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V prodlení se žalovaný ocitl ode dne 17. 4. 2020, který následuje po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění. Jeho požadovaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Soud si byl vědom skutečnosti, že vůči žalovanému je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], avšak v tomto případě nebyly dány důvody pro přerušení řízení podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), neboť se jedná o nový dluh, kterého se insolvenční řízení netýká. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). 8. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. 10. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.