5 C 9/2021-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného za období od 3. 6. 2019 do 22. 9. 2019 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, které byla žalovaná žalobkyni povinna platit podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne 3. 6. 2019, jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla – Hyundai, [registrační značka], s ročním pojistným ve výši 11 100 Kč splatným ročně. Žalovaná si svou povinnost řádně nesplnila, přestože byla vyzvána, aby dlužné pojistné a náklady spojené s uplatněním pohledávky uhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci řízení dne 3. 6. 2019 podepsali listinu označenou jako pojistná smlouva [číslo] – sdružené pojištění vozidla, v níž byla žalobkyně označena jako pojistitel a žalovaná jako pojistník. Počátek pojištění byl stanoven na 3. 6. 2019. Předmětem pojištění bylo vozidlo Hyundai, [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 925 Kč s měsíční splatností. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky vyznačené na pojistné smlouvě a přehled poplatků za vybrané úkony pojistitele. Žalovaná žalobkyni neuhradila pojistné za období od 3. 6. 2019 do 22. 9. 2019 v celkové výši 3 360,83 Kč ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč. 4. Soud dospěl po právním posouzení skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah na základě platně uzavřené pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřené podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Žalobkyně byla pojistitelem a žalovaná pojistníkem. Otázky neupravené pojistnou smlouvu, pojistnými podmínkami a tímto zákonem se posuzovaly podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Tím, že žalovaná neuhradila pojistné za období od 3. 6. 2019 do 22. 9. 2019 ve výši 3 360,83 Kč ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, vznikl jí dluh ve výši 3 560,83 Kč. Soud proto žalobě co do této části vyhověl. Vyhověno bylo i co do úroku z prodlení, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Přiznaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“). 7. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). 8. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. 10. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.