6 C 11/2020-102 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalovaný v procesním postavení podatele žaloby podal k soudu dne [datum] žalobu, kterou se domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž byl schválen smír účastníků. Žalobu odůvodnil tím, že jeho jednání spočívající v uzavření smíru je neplatné podle § 39 obč. zák., neboť byl uveden v omyl jednáním vlastního zástupce, advokáta [celé jméno svědka], k čemuž došlo na schůzce zhruba 3 dny před soudním jednáním, na kterém byl uzavřen napadený smír, a kde advokát avizoval zcela jiný postup. V uvedení v omyl spatřuje rovněž rozpor s dobrými mravy. Tvrdil, že předmětný smír byl vyvolán lstí a podvodným jednáním [celé jméno svědka], že se dne 22.2.2018 dostavil k soudnímu jednání v dobré víře, že bude pokračovat soudní jednání ve věci jeho nájemního práva k dotčenému bytu, byl přesvědčen, že jeho setrvání v bytě je po právu a měl pro tyto tvrzení důkazy, které se chystal soudu předložit a neměl tedy žádný rozumný důvod přistupovat na evidentně pro něho nevýhodný smír, byt dobrovolně vyklízet, vzdávat se užívacího práva k bytu. Uvedl, že neměl v rozhodné době žádné povědomí o tom, co znamená pojem soudní smír. Tvrdil, že se domníval, že se jedná o nějakou formalitu potřebnou pro další průběh řízení, a že další jednání u soudu budou posléze pokračovat. Dále popsal průběh schůzky odehrávající se přibližně dva dny před daným soudním jednáním tak, že advokát jej seznámil s rozhodnutím odvolacího soudu, co z něho vyplývá a navrhl další postup, a to zamítnutí odvolání pro nedůvodnost, předložení dalších důkazů o platbách za žalobce a odvolání se na původní nájemní smlouvu a v případě neúspěchu podání odvolání. Zdůraznil, že o žádné nabídce smíru nepadlo na schůzce ani slovo. Z průběhu schůzky si pořídil zvukový záznam, když už předtím pojal podezření, že není řádně hájen, a že advokát se potají schází s protistranou, kdy domlouvá postup za účelem poškození žalovaného. Doplnil, že pro taková podezření nemá žádný hmatatelný důkaz, pouze indicie, že se ho advokát dotazoval na důvěrné informace, které znal jen žalobce a žalovaný a nemohl je tedy vědět nikdo další. Doplnil, že uvedený advokát se s celou praxí přestěhoval do [obec], je nekontaktní a na výzvy nereaguje. Má za to, že výkon práva dle smíru ze dne 22.2.2018 rovněž nepřípustně zasahuje do práv žalovaného a do práv insolvenčního soudu (u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vedeno insolvenční řízení žalovaného pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]). Přes formální ukončení insolvenčního řízení ke dni 31.1.2020 jsou žalovanému nadále prováděny srážky ze mzdy a žalovaný tedy nemá žádné finanční prostředky, za které by si mohl zajistit drahé nájemní bydlení, platit stěhovací firmu a hradit kauci ve výši dvou měsíčních nájmů. Naléhavý právní zájem žalovaný spatřuje rovněž v podání dovolání k Nejvyššímu soudu, kde se žalovaný aktivně domáhá obnovy řízení ve věci vlastnického práva k předmětnému bytu, a kdy toto právo může být zmařeno vykonáním vyklizení bytu a jeho následných prodejem třetí straně, kdy se žalovaný oprávněně obává o vymahatelnost svých možných vlastnických či obligačních práv. 2 Žalobce navrhl zamítnutí žaloby. K věci uvedl, že k uzavření soudního smíru došlo poté, kdy soudce po zahájení jednání sdělil oběma sporným stranám svůj předběžný názor na věc s tím, že je připraven žalobě na vyklizení bytu vyhovět ale, že by musel brát zřetel na skutečnost, že žalovaný je v insolvenci a tato bude ukončena po dvou letech. Soudce poté přerušil jednání a dal oběma stranám možnost porady mimo jednací síň. Po přestávce bylo v jednání pokračováno, kdy právní zástupci obou stran sdělili soudu, že jejich klienti jsou připraveni uzavřít smír tím způsobem, že lhůta pro vyklizení bytu bude činit dva roky (což žalobce respektoval) a žalovaný po tuto dobu, kdy bude byt užívat, bude hradit veškeré náklady spojené s užíváním bytu, jakož i příspěvek do fondu oprav SVJ a příspěvek na správu objektu. Poté soud takto uzavřený smír schválil. Žalobce zcela vyloučil, že by smír byl vyvolán„ lstí a podvodným jednáním advokáta [celé jméno svědka]“, celému jednání byli přítomni všichni účastníci a není zcela jasné, v čem by lstivé a podvodné jednání právního zástupce protistrany mělo spočívat. Ke schůzce žalovaného v advokátní kanceláři [celé jméno svědka] se žalobce nemůže nijak vyjadřovat, nicméně je zcela běžné, že advokát před termínem jednání věc se svým klientem projedná, již méně běžnou se jeví skutečnost, že si klient bez vědomí advokáta průběh takové schůzky nahrává. Pokud se tak stalo, ani k této nahrávce se žalobce nemůže vyjádřit, neboť o ní nemá žádné informace, z jeho pohledu se toto jeví jako zcela nová věc. Namítl, že v tomto řízení nemůže být přezkoumávána oprávněnost původně uplatněného nároku, tedy původního sporu, který byl smírem narovnán, a to ani tehdy, vzešla-li by tato pochybnost z následně zjištěné skutečnosti (k čemuž v tomto případě nedošlo). Tento závěr lze považovat za souladný s účelem soudního smíru, který je výsledkem snahy soudu o smírné řešení sporu mezi účastníky řízení na straně jedné a dispozitivní volnosti subjektů soukromoprávních vztahů na straně druhé. Zdůrazňuje, že návrh na zrušení usnesení o schválení soudního smíru je svým způsobem mimořádným opravným prostředkem, neboť je podáván proti pravomocnému usnesení a důvody pro jeho zrušení by měla být shledány zcela restriktivně a výjimečně. Soudem stanovenou dvouletou lhůtu považuje za zcela výjimečnou a umožňující žalovanému, aby si zajistil náhradní bydlení dle svých potřeb a nároků, kdy dle platných právních předpisů není žalobce povinen zajišťovat žalovanému náhradní byt ani ubytování. 3 V replice žalovaný rozporoval tvrzení žalobce, že soudce ještě před vyhlášením smíru avizoval svůj úmysl žalobě na vyklizení vyhovět za dva roky. Tvrdí, že soudce uvedenou možnost uvedl pouze jako jednu z možností (vázán názorem odvolacího soudu), kdy zmiňoval ještě další dvě možnosti, a to zamítnutí pro tentokrát a zneužití práva, přičemž neuvedl, že by některou z variant upřednostnil. Dále se žalovaný odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které mají soudy nižších stupňů institut soudního smíru používat uměřeně, věnovat pozornost zejména poučení, seznámení stran s judikáty, které již byly vyneseny s ohledem na to, že soudní smír je mimořádný prostředek, který nahrazuje rozsudek a není možno proti němu podat odvolání. Namítl, že si není vědom, že by byl zdejším soudem v tomto smyslu a zejména v takovém rozsahu poučen, kdy soudce pouze okrajově zmínil, že v případě soudního smíru bude fungovat jako mediátor. Dále namítl, že mu není známo, na základě jakých podkladů soud smír schvaloval, neboť soud již pracoval s konkrétními body smíru. 4 Svědek, advokát [celé jméno svědka], kterého žalovaný zprostil mlčenlivosti, vypověděl, že po obdržení rozhodnutí odvolacího soudu, toto zaslal elektronicky žalovanému, následně proběhla minimálně jedna schůzka, kde jednali o podobě pokynů ze strany krajského soudu vůči soudu prvostupňovému, věděl, že nemají šanci prolomit názor soudu a bylo tedy nutné řešit dopady ukončení bydlení žalovaného, kdy odvolací soud řekl, že je třeba přihlédnout k sociálním poměrům žalovaného, řešil také vztah mezi účastníky, který měl až nenávistnou úroveň, kladl si otázku, jak to může skončit, pokud bude okresním soudem rozhodnuto o vyklizení. Uvedl, že advokát vychází z toho, jak soudce referuje průběh řízení, jak vnímá rozhodnutí. Uvedl, že na schůzce zaznělo oddalovat, pokud to dopadne v neprospěch žalovaného, tedy činit průtahy v řízení, nebo žádat dlouhou lhůtu k vyklizení. Na smíru se s žalovaným nedomlouvali. Vypověděl, že na ústním jednání viděl, že soudce má k dispozici insolvenční rozhodnutí ve věci žalovaného a usoudil, že soud tedy bude zkoumat sociální poměry a dopady vyklizení. Jednání dále probíhalo ve formě licitace, bylo neformální. Proběhla žádost o přestávku, kdy soudce vybídl ke smíru. Měli dvě možnosti„ sklapnout kufry“, nebo najít přijatelné řešení pro obě strany. Jednání probíhala na chodbě, asi 20 minut. Tohoto jednání se účastnili oba účastníci a oba jejich právní zástupci. Proběhl argument, že žalovaný má do ledna 2020 splátkový režim, neměl by proto možnost si sehnat bydlení, při licitaci proběhlo, že žalovaný nebude muset byt vyklidit během splátkového kalendáře, hlásili se k tomu, že žalovaný bude platit platby související s bydlením. Dopady chtěl s žalovaným probrat po skončení jednání. Vypověděl, že na schůzce s žalovaným rekapitulovali obsah rozhodnutí krajského soudu se závěrem oddalovat, aby žalovaný nepřišel o bydlení během 15 dnů. U soudu bylo stěžejní, že bylo poukázáno na to, že je žalovaný v insolvenci, s žalovaným mluvili o době k vyklizení, resp. o bydlení po dobu trvání splátkového kalendáře a o úrovni bydlení, ale toto téma zatrhl, protože by jinak nedošlo k dohodě s protistranou. Uvedl, že ideální by bylo, kdy měli takové důkazy, které by potvrdili správnost rozhodnutí soudu prvníh