9 C 134/2020-37 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Návrhem podaným dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 53 174 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z žalované částky od 18. 11. 2019 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [země] (dále jen původní věřitel) uzavřel s žalovaným dne 27. 9. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová stránka], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu pro spotřebitelský úvěr. Po prověření schopností žalovaného úvěr splácet mu v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, na základě které čerpal žalovaný celkem 53 174 Kč se splatností 17. 11. 2019. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel, byl několikrát původním věřitelem upomínán. Smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 12. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzvou z 22. 7. 2020 byl žalovaný ještě vyzván k úhradě dluhu, což neučinil. Zástupkyně žalobkyně se ze soudního jednání omluvila, souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán fikcí doručení vhozením písemnosti do domovní schránky na adrese svého hlášeného trvalého bydliště. K žalobě, která mu byla doručena spolu s předvoláním, se nevyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez účasti stran na podkladě obsahu spisu. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, internetovou informací o původním věřiteli, dvěma Smlouva o revolvingovém úvěru se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami původního věřitele, platebními informacemi původního věřitele, Smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou k úhradě s podacím lístkem. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v [obec] od [datum] pod sp.zn. [sp. zn.] [číslo]. Původní věřitel je [stát] společností s licencí poskytovat služby jako banka v rámci Evropské unie. Dne 17. 3. 2017 byl vypracována Smlouva o revolvingovém úvěru, ve které se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Dne 27. 9. 2018 byla vypracována Smlouva o revolvingovém úvěru, ve které se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. K oběma smlouvám byly vypracovány standardní informace o spotřebitelském úvěru. (Z tvrzení žalobkyně v žalobě soud předpokládá, že předmětem sporu je pouze smlouva z 27. 9. 2018). Z obchodních podmínek původního věřitele ke spotřebitelským úvěrům čl. 4 (Uzavření smlouvy) může k uzavření Smlouvy dojít výlučně na základě žádosti, a to za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek. Konkrétně dle čl. 4 poté, co klient potvrdí, že si přečetl a porozuměl předsmluvním informacím, bude klientovi zaslán prostřednictvím SMS unikátní identifikační kód, který klient vloží do příslušného formulářového pole na webových stránkách a odesláním tímto způsobem písemně potvrdí přijetí Smlouvy Ani jedna předložená smlouva o úvěru neobsahuje podpis, ani kód žalovaného, či jeho jinou identifikaci, ani podpis či jinou identifikaci původního věřitele. Původní věřitel dále vypracoval dokument s názvem„ platební informace“, ve kterém je tvrzeno, že žalovaný celkem dluží k datu splatnosti, tedy k 17. 11. 2019, celkem 53 174,65 Kč, když tato částka se skládá ze zůstatku po poslední platbě 45 025,85, dvou náhrad účelně vynaložených nákladů po 250 Kč a úroky za období čerpání 7 648.80 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 12. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno původním věřitelem dopisem z 22. 7. 2020 a ve stejný den 22. 7. 2020 byla žalovanému advokátem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě na částku jistiny 48 047,17 a nákladů právního zastoupení 12 196 Kč. Soud hodnotil veškeré důkazy podle § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě a žalobkyní předložené a provedené listinné důkazy jsou nedostačující k prokázání uzavření řádné Smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občan. zákoníku ve spojení s podmínkami písemnosti smlouvy podle § 104 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění. I když nesplnění písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy, musí žalobkyně, která získala postoupením pohledávky od původního věřitele vlastnictví pohledávky a aktivní legitimaci k podání žaloby, prokázat uzavření smlouvy jiným způsobem. Na doložených smlouvách není ani podpis ani kód žalovaného, ani podpis či jiná identifikace původního věřitele, nebylo prokázáno ničím, že žalovaný podal žádost o úvěr prostřednictvím webového rozhraní, ani, že finanční prostředky byly žalovanému původním věřitelem vůbec poskytnuty. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti, vzdala se sama o své vůli práva poučení podle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. Soud proto na žalobkyni pohlížel, jako kdyby poučena byla. Na základě shora uvedených skutečností soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. Požadavku žalobkyně uvedené v závěru žaloby, že pokud by soud neuznal nárok na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť nárok posoudí z titulu bezdůvodného obohacení, nebylo možno vyhovět, když nebylo prokázáno, že žalovanému vůbec nějaké finanční prostředky byly na jeho účet zaslány, tedy, že se bezdůvodně na úkor původního věřitele obohatil a v jaké výši. Soud není povinen tak, jak žalobkyně také požadovala vyžadovat si vyjádření banky o tom, zda a kdy a v jaké výši byly žalovanému finanční prostředky zaslány, prokázat toto tvrzení musí žalobkyně, což se nestalo. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady spojené se soudním řízením nevznikly