9 C 143/2020-28 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 2 000 Kč Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel) uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, kdy žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu pro poskytnutí zápůjčky. Peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč byly žalovanému zaslány na účet dne 2. 1. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6.2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný ještě vyzván k úhradě dluhu, což neučinil. Zástupce žalobkyně se ze soudního jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán fikcí doručení do místa svého hlášeného trvalého bydliště. K žalobě, která mu byla doručena spolu s předvoláním, se nevyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez účasti stran na podkladě obsahu spisu. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a původního věřitele, Smlouvou o zápůjčce s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami původního věřitele, Smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a počítačem vypracovaným dokumentem, který má dokazovat, že došlo k převodu 2 000 Kč na účet žalovaného. Žádný jiný důkaz žalobkyně nepředložila. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze od [datum] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo]. Původní věřitel je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze od [datum] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] a jejím předmětem podnikání je mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Podle Smlouvy o zápůjčce, která není datována, ani nikým podepsána, a podle připojeného formuláře s informacemi o spotřebitelském úvěru měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky 2 000 Kč na 14 dnů, vráceny měly být dne 3. 2. 2014 s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 280 Kč, tedy celkem 2 280 Kč. Nemůže být tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, že peníze byly žalovanému zaslány na účet 2. 1. 2015. Dokument, který má dokazovat uskutečněný převod peněz, neprokazuje vůbec nic, ani datum převodu. Jedná se o jeden řádek z jakési počítačové sestavy. Smlouvou o postoupení pohledávek z 27. 6. 2017 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně nedoložila ani oznámení žalovanému o postoupení pohledávky, ani předžalobní výzvu k úhradě, ani tyto listiny jako důkazy v žalobě neuvádí. Soud hodnotil veškeré důkazy podle § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě a žalobkyní předložené a provedené listinné důkazy jsou nedostačující k prokázání uzavření řádné Smlouvy o úvěru (název Smlouva o zápůjčce není správný) podle § 2395 a násl. občan. zákoníku. Na doložené Smlouvě není ani podpis ani kód žalovaného, ani podpis či jiná identifikace původního věřitele, nebylo prokázáno ničím, že žalovaný podal žádost o úvěr prostřednictvím webového rozhraní, ani, že finanční prostředky byly žalovanému původním věřitelem vůbec poskytnuty a v jaké výši. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti, vzdal se sám o své vůli práva poučení při jednání podle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. Soud proto na žalobkyni pohlížel, jako kdyby poučena byla. Na základě shora uvedených skutečností soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. Nárok žalobkyně nelze hodnotit z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když nebylo prokázáno, že žalovanému vůbec nějaké finanční prostředky byly zaslány, tedy, že se bezdůvodně na úkor původního věřitele obohatil a v jaké výši. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady spojené se soudním řízením nevznikly