119 C 2/2022-49 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení nezaplacené jistiny a smluvní pokuty z úvěrové smlouvy a příslušenství k této jistině náležející včetně úroků, poplatků a úroků z prodlení - zaplacení částky 55 485,20 Kč, která představuje dluh z úvěrové smlouvy. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce byl z jednání omluven a žalovaná, která měla doručeno, se k němu nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Z návrhu na zahájení řízení, úvěrové smlouvy [číslo] předsmluvní informace, dokladu o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře, karty klienta, karty klienta, oznámení o zesplatnění, výzvy k zaplacení a výpočtu dlužné částky soud zjistil, že dne 28.12.2020 účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalobce žalované částku 40 000 Kč na určený účet. Smluvní úroková sazba činila 54,19 % p.a. ze zůstatku jistiny, Žalovaná se zavázala hradit úvěr v 36 splátkách po 2 586 Kč vždy k 17.dni v měsíci a dále se žalovaná zavázala k hrazení poplatků za služby spojené s vedením úvěru, podle sazebníku žalobce. Žalovaná nehradila splátky řádně, byla proto vyzvána žalobcem ke splnění svého závazku. Žalovaná adekvátně nereagovala, proto žalobce ke dni 21.6.2021 závazek zesplatnil. Do zesplatnění úvěru bylo žalovanou uhrazeno 7 758 Kč. Po zesplatnění nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Ke dni 25.1.2022 (sepis žaloby) činila pohledávka dle žalobce tyto částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 43 697,94 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 38 548,31 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 149,63 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 43 697,94 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23.06.2021 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 9 439,20 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 38 548,31 Kč ode dne 23.06.2021 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 54,19 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17. 7. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 25 % p.a. f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 951,00 Kč (Podle přílohy č. 1 smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 317,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 4, 5, 6, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3x 317,00 Kč). Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši 54,19% p.a., neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Obchodní úrok byl žalobci přiznán ode dne následujícího po zesplatnění dluhu podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o.z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné a řídil se přitom judikovaným názorem odvolacího soudu. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 zdůrazňuje, že dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Občanský zákoník ani zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. přímo nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky ze spotřebitelského úvěru. Proto je možné za určité vodítko pro posouzení, zda byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru či nikoliv, považovat právě (judikaturou Nejvyššího soudu uznávané) srovnání účastníky sjednané úrokové sazby s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud vyslovil názor, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně ale připustil, že u půjček (úvěrů) poskytovaných nepeněžními ústavy, kde je vyšší míra rizikovosti, nemusí být za nepřiměřený považován ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Stejný názor je vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014. Nelze souhlasit s žalobkyní předestřeným vyjádřením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 10. 2018, vysvětlující vztah mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou, stanovící mechanismus přepočtu efektivní úrokové sazby na nominální obecně, neboť neobsahuje potřebné údaje k posuzovanému období. Rovněž nelze za takový důkaz považovat obvyklé úročení náhodně vybraných bank zejména v neaktuálním období. Soud proto v souladu s judikátem odvolacího soudu - rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v únoru 2018 pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úřední činnosti mu známé údaje o úrokových sazbách v databázi ARAD ČNB. V době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy činila dle této databáze úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR 7,72 %, přičemž trojnásobek činí 23,16% ročně. Soud takto stanovený úrok žalobci přiznal z částky 38 548,31 Kč (z částky původní zbývající jistiny) od 23.6.2021 do 16.4.2021 a co do požadavku na zaplacení úroku přesahujícího tuto výši žalobu zamítl. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17.7. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 25 % p.a. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne následujícího po zesplatnění dluhu. Podle §