19 C 3/2022-13 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce návrhem podaným zdejšího soudu domáhal zaplacení žalované částky, která představuje nesplacený dluh na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 5.10.2020. 2 Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z jednání omluvil a žalovaná, která měla doručeno fikcí, se k němu nedostavila a ve věci se nevyjádřila. 3 Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem tj. smlouvy o zápůjčce ze dne 5.10.2020, obchodních podmínek, dokladu o vyplacení zápůjčky, splátkového kalendáře, sazebníku, vyčíslení pohledávky, dopisu o zesplatnění dluhu, vyčíslení dluhu, výzvy žalobce a předžalobní výzvy. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalované byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta finanční zápůjčka ve výši 39 000 Kč a ta se zavázala vrátit věřiteli v celkem 60 měsíčních splátkách po 1 986 Kč celkem 119 131 Kč zahrnující úrok 50 131 Kč (39% měsíčně, což velmi výrazně přesahuje judikaturou respektovanou maximální výši), administrativní poplatek 30 000 Kč a došlo tak k uzavření smlouvy o zápůjčce. 4 Žalovaná ničeho na dluh neuhradila, proto dnem 17.5.2021 došlo k zesplatnění dluhu a ten žalobce ke dni 4.8.2021 vyčíslil celkem na 58 570,58 Kč následovně - na jistině 39 000 Kč, kapitalizovaném úroku 9 931 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení 2 624,26 Kč, smluvní pokutě 7 015,32 Kč, která je tvořena částkou 2 797 Kč zahrnující období do zesplatnění a částkou 4 218,32 Kč zahrnující období po zesplatnění, administrativní a náklady vymáhání se nepožadují. 5 Z těchto důkazů je dále zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o zápůjčce a právní režim tohoto vztahu se řídí ust. § 2390 o.z. a násl.. Podle této smlouvy přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, naopak žalovaný své povinnosti, zejména řádně a včas splatit dluh, nesplnil. Žaloba byla tedy podána co do základu po právu a soud jí vyhověl a žalobci nárok přiznal v rozsahu jistiny 39 000 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění dluhu 2 797 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 2 624,26 Kč. 6 Soud však nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu v části zahrnující období po zesplatnění v částce 4 218,32 Kč. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů. V této části nároku soud žalobu zamítl. 7 Dále soud nemohl žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši 39 % měsíčně, což činí 9 931 Kč. Sjednání takové úrokové míry je nepochybně v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 8 Dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě soud má zato, že žalovaná nebyla schopna zmíněnou neplatnost rozpoznat a pokud by toho schopna byla, by posuzovaný kontrakt neuzavřela. Ujednání o výši obchodního úroku 39 % měsíčně z čerpané jistiny soud posoudil jako neplatné a žalobu do částky kapitalizovaného úroku 9 931 Kč zamítl. Úrok z prodlení byl žalobci z jistiny přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 9 Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 71 % a neúspěch z 29% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 42% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 2497 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony po 3 620 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, čtyři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále se jedná náklady cestovného a náhradu za ztrátu času k jednání dne [datum]. Jízda byla vykonána osobním automobilem, avšak žalobce nepředložil řádnou kopii technického průkazu a soud neseznal o jaký druh pohonu se jedná, proto zvolil levnějčí variantu – naftový pohon s cenou nafty 36,10 Kč podle vyhl. č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a ujeto bylo celkem 210 km na trase [obec] – Jablonec n.N. a zpět. Sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činí 4,70 Kč za 1 km jízdy dle cit. vyhlášky. Jízdné činí 1 358,50 Kč. Náhrada za ztrátu času představuje 100 Kč za každou i započatou půlhodinu podle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. celkem za 6 půlhodin činí 600 Kč a DPH ve výši 21% z uvedených položek s výjimkou soudního poplatku podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení by činily 21650 Kč a žalobce má nárok na náhradu 42% takto vyčíslených nákladů, což činí 9 093 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.