19 C 378/2021-102 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce se návrhem podaným zdejšího soudu domáhal zaplacení žalované částky, která představuje nesplacený dluh na základě úvěrové smlouvy, kterou měla žalovaná uzavřít dne 19.8.2019 s právním předchůdcem žalobce a pohledávka přešla ze společnosti [právnická osoba] (banka) na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.4.2020, což bylo žalované oznámeno dopisem. 2 Opatrovník žalované navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalovaná není schopna pochopit smysl obsáhlé úvěrové smlouvy, není zřejmé, zda-li se na tomto stavu nepodílel i nedůsledný přístup původního věřitele a poukázala na nález Ústavního soudu č. 1292/2021, podle něhož má být vždy zkoumáno, zda uložení povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení není v rozporu s dobrými mravy. 3 Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem, a to úvěrové smlouvy ze dne 19.8.2019, výpisů z účtu o poskytnutí úvěru, transakční historie, rozhodnutí o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy. Žalovaná získala úvěr ve výši 200 000 Kč, avšak smluvní povinnosti vedoucí ke splacení úvěru řádně neplnila, proto došlo k zesplatnění úvěru dnem 26.1.2020 a žalobci dlužila 210 008,14 Kč na jistině. V průběhu řízení vzal žalobce návrh částečně zpět, a to co do částky ve výši 15.521,14 Kč, co do úroku z úvěru ve výši 14,90 % ročně z počítaného z částky 210.008,14 Kč od 27. 1. 2020 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně počítaného z částky 210.008,14 Kč od 27. 1. 2020 do 10. 10. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15.521,14 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 194.487 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. 4 Formálně jednání účastníků resp. právního předchůdce žalobce a žalovaného splňuje náležitosti úvěrové smlouvy podle § 2395 – 2400 o.z. a smlouvy o účtu ve smyslu §§ 2662-2668 o.z. 5 Vzhledem ke zdravotnímu stavu žalované, ji soud k jednání nepředvolával a jednal s jejím soudem ustanoveným opatrovníkem Statutárním městem Jablonec nad Nisou. 6 Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.6.2021 č.j. [číslo jednací] zjistil, že podle znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 11. 2014 tam založeného, posuzovaná [celé jméno žalované] trpí od narození středně těžkou mentální retardací. Jedná se o stav setrvalý, léčbou neovlivnitelný. Posuzovaná není schopna samostatně právně jednat. Posuzovaná je zcela neschopna nakládat s finančními prostředky. Posuzovaná není schopna porozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy. V této souvislosti v rámci přezkumu svéprávnosti byl vyžádán nový znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 2. 2021 a z něho bylo zjištěno, že posuzovaná [celé jméno žalované] trpí poruchou intelektu ve smyslu oligofrenie. Její intelektové funkce jsou narušeny a rozloženy v dolním pásmu středního mentálního defektu. Osobnost posuzované je simplexní, celkově a především v sociální oblasti nerozvinutá, zvýšeně ovlivnitelná. Léčbou není tento stav ovlivnitelný a do budoucna nelze očekávat žádné podstatné zlepšení. Tato porucha ovlivňuje schopnost posuzované právně jednat v mnoha oblastech. Právním jednáním jí hrozí závažná újma. Posuzovaná není schopna samostatně hospodařit s žádnou finanční částkou. Není schopna spravovat své jmění. Posuzovaná není schopna se samostatně rozhodovat, je schopna vyjadřovat jen jednoduchá přání. Její schopnost samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života je poruchou intelektu výrazně snížena. Posuzovaná není schopna rozpoznat potřebu uzavírat a porozumět obsahu a především důsledkům žádných smluv. Posuzovaná není schopna pracovní činnosti, není schopna v této oblasti právně jednat. Posuzovaná není schopna rozpoznat potřebu sociálních služeb. Posuzovaná není schopna rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity. Posuzovaná není schopna jednat samostatně s úřady. Posuzovaná není schopna správně pochopit obsah a význam soudního rozhodnutí v žádné formě. Proto bylo rozhodnuto, že žalovaná se omezuje ve svéprávnosti tak, že nemůže samostatně právně jednat v žádných záležitostech, vyjma práva samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života, a to na dobu 5 let. Jejím opatrovníkem soud jmenoval Statutární město Jablonec nad Nisou. 7 Podle ust. § 581 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platné znění, není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 8 Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy jsou neplatné ve smyslu ust. § 581 o.z. a soud aplikoval na daný případ zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení podle §§ 2991 až 3005zák. č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník a posoudil tento spor jako spor o bezdůvodné obohacení. 9 Je mimo jakoukoli pochybnost, že úvěrová jistina ve výši 200 000 Kč byla žalované poskytnuta. 10 Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst.2 cit.ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11 Podle 2992 byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat. 12 Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13 Podle § 2994 dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. 14 Podle § 2995 vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. 15 Podle § 2996 měl-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění a poskytl-li jich omylem více, záleží na jeho vůli, co bude žádat zpět. Měl-li však právo volby věřitel, může se dlužník domáhat toho, aby věřitel provedl volbu; neprovede-li věřitel volbu bez zbytečného odkladu, lze se domáhat, aby prohlášení jeho vůle nahradil soud. 16 Podle § 2997 odst.1 dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Podle odst.2 cit.ust. plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná. 17 Podle § 2998 plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit, může požadovat vrácení. 18 Podle § 2999 odst.1není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odst2 cit.ust. plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Podle odst.3 cit.ust. nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku. 19 Podle § 3000 poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá. 20 Podle § 3001 odst.1 zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře. Podle odst.2 cit.ust. získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl sta