19 C 584/2021-49 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se návrhem podaným zdejšího soudu domáhal zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, která představuje nesplacený dluh na základě úvěrové smlouvy a smlouvy o účtu, které měla žalovaná uzavřít dne 29.1.2019 res. 1.2.2019 s právním předchůdcem žalobce a pohledávka přešla ze společnosti [právnická osoba] (banka) na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem, a to Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 29.1.2019, Dispozic ze dne 1.2.2019, oznámení o zesplatnění, výpisu z úvěrového účtu a předžalobní výzvy. Právní předchůdce žalobce (banka) založil pro žalovanou účet [bankovní účet] bez povolení záporného zůstatku. Na tomto účtu vznikl nepovolený debet 531,17 Kč. Dne 1.2.2019 strany uzavřely úvěrovou smlouvu o kontokorentním úvěru [anonymizováno] s úvěrovým rámcem 5 000 Kč k uvedenému účtu. Žalovaná byla povinna na účtu udržovat kreditní příjem 50% povoleného limitu. Žalovaná smluvní povinnosti řádně neplnila, na účtu vznikl nepovolený debet, který neuhradila a žalobci dluží 7 641,70 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 4.1.2020. Formálně jednání účastníků resp. právního předchůdce žalobce a žalovaného splňuje náležitosti úvěrové smlouvy podle § 2395 – 2400 o.z. a smlouvy o účtu ve smyslu §§ 2662-2668 o.z. Podle pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 4.2.2015 sp.zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem ze dne 2.5.2018 sp.zn. [spisová značka] není žalovaná a) způsobilá nakládat s finančními prostředky v částce přesahující 2.000 Kč za dva týdny b) způsobilá k právnímu jednání, jehož hodnota přesahuje částku 2.000 Kč, c) způsobilá pořizovat (§ 1525 o.z.), d) způsobilá požádat o vydání občanského průkazu (§ 4 odst. 4 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech), e) způsobilá požádat o vydání cestovního dokladu (§ 17 odst. 8 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech), f) způsobilá samostatně vstupovat do pracovněprávních vztahů. [Anonymizovaný odstavec.] Podle ust. § 581 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platné znění, není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy jsou neplatné ve smyslu ust. § 581 o.z. a soud aplikoval na daný případ zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení podle §§ 2991 až 3005zák. č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník a posoudil tento spor jako spor o bezdůvodné obohacení. Je však mimo jakoukoli pochybnost, že úvěrová jistina ve výši 2 674 Kč byla žalované poskytnuta. Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst.2 cit.ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle 2992 byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 2994 dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Podle § 2995 vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Podle § 2996 měl-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění a poskytl-li jich omylem více, záleží na jeho vůli, co bude žádat zpět. Měl-li však právo volby věřitel, může se dlužník domáhat toho, aby věřitel provedl volbu; neprovede-li věřitel volbu bez zbytečného odkladu, lze se domáhat, aby prohlášení jeho vůle nahradil soud. Podle § 2997 odst.1 dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Podle odst.2 cit.ust. plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná. § 2998 plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit, může požadovat vrácení. Podle § 2999 odst.1není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odst2 cit.ust. plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Podle odst.3 cit.ust. nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku. Podle § 3000 poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá. Podle § 3001 odst.1 zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře. Podle odst.2 cit.ust. získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům. Podle § 3002 odst.1 plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen. Podle odst.2 cit.ust. užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu. Podle § 3003 nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. Podle § 3004 odst.1 obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil. Podle odst.2 cit.ust. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto zásahem do přirozeného práva člověka chráněného ustanoveními první části tohoto zákona, může ochuzený požadovat za neoprávněné nakládání s hodnotami týkajícími se jeho osobnosti namísto plnění podle odstavce 1 dvojnásobek odměny obvyklé za udělení souhlasu s takovým nakládáním. Je-li pro to spravedlivý důvod, může soud rozsah plnění přiměřeně zvýšit. Podle § 3005 kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci. Soud po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, maje na paměti současnou rozhodovací praxi, že není vyloučeno, že bezdůvodné obohacení může vzniknout z plnění dle neplatné smlouvy. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (shodně Nejvyšší soud 28 Cdo 527/2020). Je tedy i v souladu s požadavkem na dodržení dobrých mravů v těchto obchodních vztazích poskytnout věřiteli resp.žalobci v tomto případě soudní ochranu v samotném základu jeho nároku (a contrario § 3 odst.2 písm. c) o.z.). Z těchto důvodů soud přiznal žalobci jeho uplatněný nárok ve výši dlužné jistiny včetně úroku z prodlení z úvěrové smlouvy a záporného zůstatku na účtu bez povoleného debetu ze smlouvy o účtu dle § 1970 o.z. ve výši dl