5 C 13/2022-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení neuhrazeného jízdného ve výši 17 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná nastoupila dne 13. 3. 2021 do vlaku [číslo] směr [obec], tj. společností [právnická osoba] provozovanou veřejnou hromadnou dopravou osob, ale při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná si tak porušila povinnosti, které jí vyplývaly z přepravních podmínek. Pohledávka ze společnosti [právnická osoba] byla dne 8. 9. 2021 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná nastoupila dne 13. 3. 2021 do vlaku [číslo] směr [obec], tj. společností [právnická osoba] provozovanou veřejnou hromadnou dopravou osob, ale při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, proto jí bylo vystaveno potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 13. 3. 2021 v 11:36 minut s variabilním symbolem [číslo], podle něhož měla uhradit jízdné ve výši 17 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč. Potvrzení žalovaná podepsala. Zástupce žalobkyně zaslal žalované oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k plnění ze dne 14. 9. 2021, v níž jí bylo sděleno, že smlouvou o postoupení pohledávky [číslo] společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávku za její osobou, a že má uhradit dlužnou částku ve stanovené lhůtě. Žalovaná nic neuhradila. 4. Soud dospěl po právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou vznikl závazkový právní vztah z přepravní smlouvy (§ 2550 - § 2554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)). Žalovaná se osobě pověřené společností [právnická osoba] provádět přepravní kontrolu neprokázala platným jízdním dokladem, čímž si porušila povinnosti, které jí vyplývaly z § 2550 a násl. o. z. a přepravního řádu, proto s ní bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 13. 3. 2021, v němž jí bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 17 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena v souladu se zákonem (§ 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb.). Poněvadž žalovaná jízdné a přirážku k jízdnému neuhradila, vznikl jí dluh ve výši 1 017 Kč, soud proto žalobě co do této částky vyhověl. Žalobě bylo vyhověno i co do úroku z prodlení, neboť se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Jeho přiznaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Den, od něhož je úrok z prodlení přiznán, je den, který následuje po dni, kdy nastala splatnost jízdného a přirážky. Ta nastala dnem vystavení potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 13. 3. 2019. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby byla dána smlouvou o postoupení pohledávek. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). 7. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůtu k plnění ponechal soud v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší. 9. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.