5 C 139/2022-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalovaný jakožto provozovatel motocyklu se zdvihovým objemem válců motoru do 50 cm3, [registrační značka] VIN: [anonymizováno], které bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, neměl od 12. 5. 2020 do 14. 3. 2021, tj. 307 dnů, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost plyne přímo ze zákona. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě příspěvku. Přestože splatnost příspěvku nastala dne [datum], uhrazen nebyl. Nikterak nebylo reagováno ani na zaslanou předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 3. 6. 2021, v níž byl upozorněn na to, že coby provozovatel motocyklu se zdvihovým objemem válců motoru do 50 cm3, [registrační značka] VIN: [anonymizováno], neměl od 12. 5. 2020 do 14. 3. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu k tomuto vozidlu, proto je povinen uhradit příspěvek ve výši 1 228 Kč (307 dnů bez pojištění x 4 Kč denní sazba) a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč Lhůta k plnění byla stanovena do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému řádně doručena. Vzhledem k tomu, že příspěvek uhrazen nebyl, následovala další upomínka ze dne 8. 9. 2021, 7. 10. 2021 a 31. 1. 2022. Když nebylo reagováno ani na ně, byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby ze dne 29. 3. 2022, která byla předána k přepravě téhož dne. 4. Soud dospěl po právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah, v němž žalobkyně vystupuje jako věřitelka a žalovaný jako dlužník, poněvadž žalovaný neměl v rozporu se zákonem sjednáno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla (§ 1 odst. písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. p. o.“)). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit příspěvek ve výši 1 528 Kč včetně nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)), k jehož úhradě byl vyzván v souladu s § 4 odst. 6 a 7 z. p. o. Vzhledem k tomu, že příspěvek nebyl uhrazen ve stanovené lhůtě, vznikl žalovanému dluh ve výši 1 528 Kč. Žalobě bylo proto co do této části vyhověno. Vyhověno jí bylo i co do úroku z prodlení z částky 1 228 Kč, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V prodlení se žalovaný ocitl ode dne 18. 8. 2021, který následuje po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění. Jeho požadovaná a přiznaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). 7. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. 9. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.