5 C 145/2022-38 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalovaný jakožto provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], které bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, neměl od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021, tj. 80 dnů, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost plyne přímo ze zákona. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě příspěvku. Přestože splatnost příspěvku nastala dne 29. 1. 2022, uhrazen nebyl. Nikterak nebylo reagováno ani na zaslanou předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 15. 11. 2021, v níž byl upozorněn na to, že coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], neměl od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu k tomuto vozidlu, proto je povinen uhradit příspěvek ve výši 5 200 (80 dnů bez pojištění x 65 Kč denní sazba). Lhůta k plnění byla stanovena do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému řádně doručena. Vzhledem k tomu, že příspěvek uhrazen nebyl, následovala další upomínka ze dne 16. 2. 2022. Když nebylo reagováno ani na ni, byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2022, která byla předána k přepravě téhož dne. 4. Soud dospěl po právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah, v němž žalobkyně vystupuje jako věřitelka a žalovaný jako dlužník, poněvadž žalovaný neměl v rozporu se zákonem sjednáno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla (§ 1 odst. písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. p. o.“)). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit příspěvek ve výši 5 500 Kč včetně nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)), k jehož úhradě byl vyzván v souladu s § 4 odst. 6 a 7 z. p. o. Vzhledem k tomu, že příspěvek nebyl uhrazen ve stanovené lhůtě, vznikl žalovanému dluh ve výši 5 500 Kč. Žalobě bylo proto co do této části vyhověno. Vyhověno jí bylo i co do úroku z prodlení z částky 5 200 Kč, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V prodlení se žalovaný ocitl ode dne 30. 1. 2022, který následuje po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění. Jeho požadovaná a přiznaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). 7. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. 9. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.