6 C 190/2021-25 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,99 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce červenec 2018 až srpen 2020 včetně, vždy ve výši 135 Kč měsíčně s tím, že každý poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 2. Žalovaná zůstala po dobu soudního řízení zcela nečinná. K jednání se bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. Předvolání k jednání konanému dne [datum] bylo žalované společně s žalobou doručeno do vlastních rukou dne [datum]. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku od listopadu 2017 (žalovaná je v přihlášce označena jako [jméno], datum narození [datum] je shodné s datem narození žalované, soud proto uvedení jména [jméno] na místo [jméno] považuje pouze za nepřesnost). Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce červenec 2018 až srpen 2020 včetně, a to ve výši 135 Kč za každý kalendářní měsíc. Dopisem ze dne 27.11.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných televizních poplatků. 4. Příslušná právní úprava je obsažena v zákonu č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák.). Podle § 3 odst. 2 zák. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá jiná fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zák. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. V daném případě je žalovaná poplatníkem televizních poplatků a je povinna hradit poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná porušila tuto svoji povinnost tím, že ve shora uvedených měsících televizní poplatky nezaplatila. Soud proto žalobě jako oprávněné vyhověl. 6. Právo na úroky z prodlení vychází ze znění § 1970 o.z., a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných poplatků ke dni podání žaloby v částce 623,99 Kč, přičemž současně doložila, jak k vyčíslené částce dospěla. Soud shledal tento nárok žalobkyně v uplatněné výši jako oprávněný. 7. Ve věci úspěšná žalobkyně má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. proti žalované, která ve věci úspěch neměla, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. 8. Z předložených důkazů plyne, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění a proto soud žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Při úvaze o účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení však soud přihlédl především k judikatuře Ústavního soudu ČR, a to zejména k nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci sp.zn. I. ÚS 3344/12, v němž dovodil, že ačkoliv činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, těší se na poli svého působení výsadnímu postavení (k čemuž má státem vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to taktéž ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů soudního řízení. Ve světle uvedeného rozhodnutí je nutno dle názoru soudu pak přihlédnout k již ustálené judikatuře Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 2984/09, sp.zn. II. ÚS 376/12), který vyslovil, že účelnost vynaložení nákladů je vždy nutno důsledněji posoudit v případě, kdy je vítěznou stranou stát či jeho organizační složka, neboť u těchto subjektů lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. S ohledem na shora uvedené a taktéž s ohledem na nenáročnost vypracování podávaných žalob, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, a základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami, soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nachází v takovém postavení, kdy není zcela nezbytné a účelné hájit svá porušená či ohrožená práva prostřednictvím advokátních služeb. Soud tedy v daném případě neshledal, že žalobkyní vynaložené náklady na zastupování advokátem byly vydány důvodně a proto tyto žalobkyni nepřiznal. V takovém případě soud postupoval podle § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, kterým je vyhláška č. 254/2015 Sb., ve znění účinném od 6. 10. 2015. Na projednávanou věc dopadá ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky, podle kterého při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. 9. Náhrada žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení je tedy tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a režijním paušálem za dva úkony dle § 1 odst. 3 citované vyhlášky, spočívající v zaslání výzvy k plnění a podání žaloby vždy po 100 Kč, tj. celkem 600 Kč. 10. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.