9 C 115/2022-31 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou dne 24. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem 41 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 221,92 Kč za období od 5. 5. 2020 do 1. 6. 2021, dále se domáhala kapitalizovaného úroku ve výši 9 042 Kč (úrok 8 892 Kč + náklady vymáhání 150 Kč) a dalších nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 434 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] (dále jen původní věřitel) uzavřela s žalovaným dne 2. 1. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet zapůjčenou částku s úrokem 74,17% ve 24 měsíčních splátkách po 2 430,46 Kč Celkem měl původnímu věřiteli zaplatit 58 331,04 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 1. 2022. Žalovaný sjednaný rozpis splátek nedodržel, úvěr nesplácel ani na základě upomínek z 4. 3. 2020 a 3. 4. 2020, ve které byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Původní věřitel proto využil svého oprávnění a ke dni 4. 5. 2020 úvěr zesplatnil. Žalovaný svůj závazek nesplnil, dostal se tedy dnem 5. 5. 2020 (následující po zesplatnění úvěru) do prodlení, v důsledku kterého měl původní věřitel nárok podle Smlouvy na smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky, tedy z částky 30 000 Kč ve výši 11 760 Kč. Pokuta je vypočtena do [datum]. Zároveň měl nárok dle jednání ve Smlouvě 50 Kč za jednotlivou písemnou upomínku, nejvýše tři zpoplatněné upomínky. Další náklady vymáhání ve výši 434 Kč zahrnují dvě osobní návštěvy žalovaného po 217 Kč dle ceníku původního věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla s účinností k 14. 6. 2021 pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena žalobkyni., což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy z 9. 11. 2021. 2. Zástupce žalobkyně se ze soudního jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán fikcí doručení na adresu svého trvalého bydliště, když jiná adresa bydliště není soudu známa. K žalobě, která mu byla doručena spolu s předvoláním, se nevyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez účasti stran na podkladě obsahu spisu. 3. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a původního věřitele, Smlouvou o úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaným žalovaným, výpisem z účtu původního věřitele, upomínkami ze strany původního věřitele, Smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 6. 2021 s výpisem postupované pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky s podacím archem z 25. 6. 2021, předžalobní výzvou s podacím archem z 9. 11. 2021. 4. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Hradci Králové od [datum] pod sp. zn. C [číslo], Původní věřitel žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] je zapsána u Městského soudu v Praze pod sp.zn. C [číslo] od 25. 1. 2013. Jejím předmětem podnikání je mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2. 1. 2020 Smlouvu o úvěru. Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku se 74,17% úrokem po 24 splátkách po 2 430,46 Kč, celkem měl původnímu věřiteli vrátit 58 331,04 Kč. Podle Smlouvy byla pro případ prodlení se splacením úvěru sjednána smluvní pokuta 0,1% z jistiny za každý den prodlení a dále 50 Kč za jednotlivou písemnou upomínku. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ačkoliv byl upomínán původním věřitelem dopisem ze dne 4. 3. 2020 a 3. 4. 2020, původní věřitel proto využil svého oprávnění a ke dni 4. 5. 2020 úvěr zesplatnil a dnem 5. 5. 2020 (následující po zesplatnění úvěru) se dostal žalovaný do prodlení se splacení celého úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 25. 6. 2021, kde byl ještě opakovaně upomínán o zaplacení. Dne 9. 11. 2021 byla ještě žalovanému odeslána zástupcem žalobkyně předžalobní výzva. 5. Soud hodnotil veškeré důkazy podle § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a vzal za prokázané, že mezi firmou [právnická osoba] a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. za podmínek z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požadavek a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Mezi účastníky byla také řádně sjednána smluvní pokuta podle § 2048 o. z. pro případ prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru, což odpovídá ustanovení § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1879 a násl. o. z. došlo s účinností ke dni 14. 6. 2021 k řádnému postoupení pohledávky s příslušenstvím na žalobkyni, která se tak stala vlastníkem pohledávky a získala aktivní legitimaci k podání žaloby. 6. Soud neměl důvod pochybovat o tvrzení žalobkyně, že žalovaný svůj závazek splácet poskytnutý úvěr neplnil, ze strany žalobkyně došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 4. 5. 2020, dostal se tedy dnem 5. 5. 2020 do prodlení, proto soud jako důvodné vyhověl žalobě do částky 30 000 Kč i do smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky ve výši 11 760 Kč, vypočtené z jistiny 30 000 Kč za období od 5. 5. 2020 do 1. 6. 2021, celkem tedy vyhověl soud do částky 41 760 Kč, dále do náhrady nákladů za vymáhání za tři upomínky po 50 Kč, tedy 150 Kč i do úroku z prodlení ve výši podle podle § § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s vládním nař. č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč. Úrok z prodlení byl za období od 5. 5. 2020 do 1. 6. 2021 kapitalizován ve výši 3 221,92 Kč a dále byl přiznán dle požadavku žalobkyně až od 15. 6. 2021 do zaplacení. 7. Soud však nemohl žalobě vyhovět do požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 8 892 Kč. Ve Smlouvě je sjednán úrok 74,17%, což je výše, která je v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 zdůrazňuje, že dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. 8. Občanský zákoník ani zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. přímo nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky ze spotřebitelského úvěru. Proto je možné za určité vodítko pro posouzení, zda byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru či nikoliv, považovat právě (judikaturou Nejvyššího soudu uznávané) srovnání účastníky sjednané úrokové sazby s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud vyslovil názor, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně ale připustil, že u půjček (úvěrů) poskytovaných nepeněžními ústavy, kde je vyšší míra rizikovosti, nemusí být za nepřiměřený považován ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Stejný názor je vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014. 9. Soud proto v souladu na základě shora uvedeného, v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v době uzavření Smlouvy pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úře