11 C 164/2023-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 6 680 Kč měsíčně a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 13 920 Kč a to formou 53 týdenních splátek. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil na svůj dluh celkem pouze 7 240 Kč. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem smlouvou z [datum] postoupena [právnická osoba] [anonymizováno]. Následně byla pohledávka smlouvou z [datum] [právnická osoba] [anonymizováno]. postoupena žalobkyni. Žalovaný byl v obou případech o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dlužník je tedy povinen plnění, k němuž je zavázán, plnit věřiteli (není-li sjednáno či stanoveno jinak). Na tom samotný fakt postoupení pohledávky nic nemění. Dokonce i po postoupení pohledávky má například její postupitel povinnost nabízení plnění od dlužníka přijmout (jinak se ocitne v prodlení), pokud dosud dlužníka o postoupení pohledávky neinformoval. Před touto notifikací nemůže postupník ani úspěšně vymáhat proti dlužníkovi plnění postoupené pohledávky. Proto také dokud není postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli, což potom už nemůže. Ačkoli poté, co nastaly právní účinky postupu (notifikací) už dlužník nemůže započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli, své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může namítat naopak vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné (§ 1884 odst. 1). Aby dlužníkovi vznikla povinnost plnit jiné osobě nežli dosavadnímu věřiteli, musí být tedy splněny předpoklady notifikace (oznámení postoupení postupitelem dlužníkovi) nebo postoupení novým věřitelem dlužníkovi prokázáno. Oznámení o postoupení pohledávky je adresným úkonem, proto musí být dlužníkovi řádně doručeno, bez doručení dlužníkovi není oznámení perfektní a nevyvolává žádné právní následky. Teprve okamžikem oznámení o postoupení se postupní smlouva stává účinnou vůči dlužníkovi v tom smyslu, že je povinen poskytnout plnění novému věřiteli. Do doby, než je dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno, není dlužník povinen plnit postupníkovi, ale postupiteli. Ze skutečnosti, že dlužník není před notifikací povinen plnit postupníkovi, dle názoru soudu vyplývá, že postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníkovi v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou (srovnej také např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 4511/2009, 31 Cdo 1328/2007). V řešeném případě prokazuje žalobkyně splnění notifikační povinnosti ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] S.á.r.L. přípisem datovaným [datum] adresovaným žalovanému na adresu [adresa]. Tato adresa je přitom odlišná od adresy uvedené žalovaným při sepisu smlouvy o půjčce, nejda a ani v minulosti nešlo o adresu trvalého pobytu žalovaného a z předložených listin není patrné, že by žalovaný kdykoliv tuto adresu označil jako adresu pro doručování pošty. Nelze tak než uzavřít, že žalobkyně neprokazuje, že by postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému způsobem způsobilým založit vůči němu hmotněprávní účinky, tedy především, že se oznámení dostalo do jeho dispoziční sféry. Jak dále dovodil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 4283/2019 ze dne 22. 5. 2020,„ není-li prokázáno, že postupitel postoupení pohledávky dlužníku oznámil, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníku prokázal, je povinností soudu zabývat se otázkou platnosti postupní smlouvy. Ke změně v osobě věřitele může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky.“ Za dané situace se soud dále zabýval platností smlouvy o postoupení pohledávky z původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno]. Dle předložené smlouvy byla tato uzavřena [datum], přičemž ohledně specifikace postupovaných pohledávek odkazuje smlouva na přílohu [číslo]. Soudy byla dále předložena listina označená jako„ Příloha [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek – Seznam postupovaných pohledávek“ Tento seznam obsahuje pak jedinou pohledávku identifikovanou číslem smlouvy, datem poskytnutí, jména a adresou žalovaného a aktuální výší pohledávky 26 680 Kč. Příloha neobsahuje jakýkoliv údaj, z nějž by bylo patrné, že se má vztahovat právě ke smlouvě o postoupení pohledávek z [datum]. Nelze též přehlédnout, že příloha vykazuje zcela odlišnou grafickou úpravu, oproti postupní smlouvy, která je předložena v podobě nepříliš kvalitně naskenovaného dokumentu. Soud nemohl za dané situace vzít uzavření platné postupní smlouvy ve vztahu k vymáhané pohledávce za dostatečně prokázané. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Právní zástupce se z jednání omluvil s tím, že nepožádal o odročení jednání. S ohledem na shora uvedené je proto na místě dle názoru soudu již z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobu zamítnout. Ostatní důkazní návrhy, tedy zejména důkazní návrhy týkající se v pořadí druhého postoupení pohledávky a následného upomínání žalovaného soud zamítl jako procesně nadbytečné, neboť jejich provedení nemohlo mít žádný vliv na shora prezentovaný závěr o neprokázání splnění notifikační povinnosti ani uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ohledně o postoupení pohledávky z původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] S.á.r.L. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně plně úspěšný žalovaný v řízení žádné náklady nevynaložil.