11 C 184/2022-28 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 15 739 Kč s kapitalizovaným úrokem 311,29 Kč, s úrokem ve výši 29% ročně z částky 9 181,49 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výší 1 098, 34,74 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 181,49 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 18 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 15 650 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29% ročně a době poskytnutí úvěru 60 týdnů, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 33 650 Kč se žalovaná zavázal splácet po dobu 60 týdnů splátkami v týdenní výši 561 Kč, kdy poslední splátka činila 373 Kč. Žalovaná uhradila postupnými splátkami celkem 17 941 Kč. Z těchto plateb bylo započteno 8 818,51 Kč na jistinu a 9 122,49 na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Žalobou požadovaná částka 15 739 Kč sestává z dlužné jistiny 9 181,49 Kč a poplatků za poskytnutí a správu úvěru 6 557,51 Kč. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: Dle smlouvy o zápůjčce č.. [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 29. 1. 2017. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 18 000 Kč s úrokovou sazbou 29% ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 15 650 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 220 Kč, z částky za flexibilní splácení, doručení a zpracování 4 496 kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 934 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy zaplatit 60 týdenních splátek po 561 Kč a poslední splátku ve výši 551 Kč. Součástí smluvní listiny jsou smluvní podmínky. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 21 975 Kč a další příjmy domácnosti v měsíční výši 12 000 Kč bez bližšího určení. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 28 150 Kč. Údaje o příjmech a výdajích žalované nejsou doloženy žádnými dalšími listinami. Dle přípisu z 1. 2. 2022 byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a současně vyzvána k úhradě dluhu. Odeslání přípisu dne 11. 2. 2022 je prokázáno potvrzením o odeslání. Přílohou zákaznické karty je oznámení Úřadu Práce ČR z 11. 9. 2019 o přiznání rodičovského příspěvku v měsíční výši 14 889 Kč. Z přehledu úhrad úvěrových splátek se podává, že žalobkyně eviduje celkové splátky uhrazené žalovanou v úhrnné výši 17 911 Kč. Dle přípisu z 30. 1. 2022 byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky a vyzvána k úhradě vymáhané pohledávky. Odeslání přípisu dne 24. 2. 2022 je prokázáno potvrzením o odeslání. 5 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 10 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznické karty vycházela žalobkyně z celkových čistých příjmů domácnosti žalované v měsíční výši 33 975 Kč, aniž by tyto byly jakkoliv specifikovány, natož pak doloženy listinami. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou 28 150 Kč bez bližšího komentáře. Žádné listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalované, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. 12 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu