11 C 187/2023-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 38 863 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15% ročně z částky 38 863 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 104,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 896 Kč, nákladů uplatnění pohledávky 473 Kč a smluvní pokuty 777,26 Kč. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 14. 4. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný splatit po 2 916,41 Kč měsíčně, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok činil 54 990,76 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné jistiny a dále paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 8. 12. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] a žalovaná rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byl žalobkyni postoupen soubor pohledávek zahrnující i předmětnou pohledávku proti žalovanému. Tato činila ke dni postoupení celkem 46 744 Kč a sestávala z dlužné jistiny 38 863 Kč, nesplaceného úroku 6 846 Kč, nesplacené smluvní pokuty 985 Kč a neuhrazené náhrady nákladů upomínání 50 Kč. Nad rámec uvedeného požaduje žalobkyně náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 474 Kč. Ode dne postoupení uhradil žalovaný na svůj dluh částku 5 000 Kč. 2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: 5 Předložením písemné smlouvy o úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy výše popsaných parametrů dne 14. 4. 2021. Z výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla dne 14. 4. 2021 bezhotovostně poukázána na bankovní účet žalovaného. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud dále k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V řešeném případě nebyly k tvrzení žalobkyně o prověření úvěruschopnosti žalovaného navrženy jakékoliv důkazy. 8 Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. 9 Při úvaze o výši případného, dosud nevydaného, bezdůvodného obohacení vyšel soud z tvrzení žalobkyně, že ke dni postoupení pohledávky, tedy k 5. 10. 2022, činila dlužná jistina 38 863 Kč a nesplacený úrok 6 846 Kč. Při výši úvěru 50 000 Kč a při výši sjednaného úroku 54 990,76 Kč vyplývá pak z uvedeného. že žalovaný musel na uvedený dluh před postoupením pohledávky uhradit částku 59 281,76 Kč. Další částku 5 000 Kč uhradil pak žalovaný dle tvrzení žalobkyně po postoupení pohledávky. Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že vzniklé bezdůvodné obohacení bylo ke dni podání žaloby bezezbytku vydáno a žalobkyni tak nárok na jakékoliv plnění z tohoto titulu nesvědčí. 10 Z uvedených důvodů soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl. 11 Ve věci byla procesně plně úspěšná žalovaná, které v řízení žádné procesní náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.