11 C 194/2022-30 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovaným domáhala vyklizení bytu [číslo] nacházejícího se ve druhém podlaží domu [adresa] stojícího na pozemku parc. č. St. [číslo] v k. ú. [obec]. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že je vlastníkem předmětného bytu, přičemž žalovaní užívali předmětný byt z titulu nájemního vztahu dle smlouvy z [datum] jako společní nájemci. Žalobkyně ukončila nájemní vztah výpovědí dne [datum] pro dlouhodobé a opakované prodlení s úhradou nájemného a souvisejících plateb. Výpověď byla žalovaným odeslána 16. 8. 2022, žalovaní v zákonné lhůtě nepodali návrh na soudní přezkum oprávněnosti výpovědi a nájemní vztah tak zanikl uplynutím výpovědní lhůty k 30. 11. 2022. Od této doby užívají žalovaní předmětný byt bez právního důvodu. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Žalovaní byli k ústnímu jednání nařízenému na [datum] předvolání, doručení bylo vykázáno náhradním způsobem (vhozením do schránky). K jednání se žalovaní bez omluvy nedostavili, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování přijal soud tyto skutkové závěry: Dle nájemní smlouvy byla tato uzavřena mezi stranami dne 16. 12. 2020, kdy jejím předmětem byl nájem předmětného bytu na dobu neurčitou počínaje 1. 12. 2020. Nájemné činilo dle výpočtového listu měsíčně [částka], úhrady souvisejících služeb pak [částka]. Dle výpovědi z nájmu datované 15. 8. 2022 byla tato adresována samostatně oběma žalovaným, odůvodněna byla prodlením měsíčních plateb [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]. S odkazem na § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. stanoví výpověď tříměsíční výpovědní dobu počínající prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Výpověď obsahuje poučení o právu vznést proti ní námitky a navrhnou soudní přezkum její oprávněnosti v zákonné lhůtě dle § 2286 odst. 1 o. z. Dle kopií vrácených zásilek byla výpověď odeslána oběma žalovaným na a dresu [ulice a číslo], [obec], která je adresou předmětného bytu a současně adresou trvalého pobytu žalovaných dne 16. 8. 2022 zásilky se vrátily jako nevyzvednuté. Vlastnické právo žalobkyně k předmětnému bytu je osvědčeno informativním výpisem z katastru nemovitostí. Základním právním nástrojem k ochraně práv vlastníka, jehož věc je neprávem zadržována je žaloba na vydání věci dle § 1040 o. z., který stanoví, že„ kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ V případě zadržování nemovité věci pak má vydání formu vyklizení. Podle § 2288 odst. 1 o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází, c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo d) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odst. 2 vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. Posouzením skutkového stavu dle citované právní úpravy lze dospět k závěru, že nájemní vztah zanikl výpovědí žalobkyně uplynutím výpovědní doby k 30. 11. 2022. V daném případě žalovaní ani netvrdili skutečnosti, z nichž by vyplývala existence jakéhokoliv právního titulu k užívání předmětného bytu v době po 30. 11. 2022. Nelze tak než konstatovat, že ke dni podání žaloby užívali byt bez právního důvodu a žaloba na jeho vyklizení byla podána zcela po právu. Soud proto podané žalobě vyhověl. Lhůtu pro vyklizení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný účastník má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Tyto byly vyčísleny celkovou částkou 11 534 Kč sestávající ze soudního poplatku 5 000 Kč, odměny advokáta dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb ve výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení; sepis žaloby; účast při jednání soudu) a tří paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 300 Kč za uvedené úkony právní služby a 21% DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad ve výši 1 134 Kč. Náhradu nákladů řízení jsou žalovaní podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinni zaplatit k rukám advokáta žalobce, a to společně a nerozdílně. Pokud jde o soudem zvolený způsob stanovení výše mimosmluvní odměny, lze odkázat na ustálenou judikaturu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002 sp. zn. 33 Odo 590/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. 22 Cdo 3509/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016 sp. zn. 26 Cdo 684/2016), podle které se při určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Taktomu bude v případech, kdy hodnota nároku (plnění) nebyla nikdy zjišťována a objektivně stanovena a bylo by ji možné zjistit jen zcela nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé.