11 C 206/2023-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 49 560 Kč s kapitalizovaným úrokem 10 949,57 Kč, s úrokem ve výši 20,74% ročně z částky 34 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 487,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 34 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný, po prověření jeho úvěruschopnosti, uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne 28. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 34 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 31 960 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 5 780 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 6 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 19 380 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 80 týdnů splátkami v týdenní výši 825 Kč kdy poslední splátka byla splatná 10. 9. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž celkem uhradil na svůj dluh 16 400 Kč. Předmětná pohledávky byla následně smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna. Přes výzvu k úhradě neuhradila na svůj dluh ničeho. 2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: 5 Dle smlouvy o úvěru [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 28. 2. 2020. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky 34 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 31 960 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 5 780 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 6 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 19 380 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 80 týdnů splátkami v týdenní výši 825 Kč kdy poslední splátka činila 785 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jeho příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 11 174 Kč dosahovaný u zaměstnavatele [právnická osoba] Měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 7 000 Kč, z toho pak 3 500 Kč na bydlení. Dle zákaznické karty měly být údaje o příjmech a výdajích žalovaného doloženy listinami, tyto však soudu předloženy nebyly. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 3. 2023 a jejích příloh došlo touto smlouvou mimo jiné k postoupení předmětné pohledávky z popsaných úvěrových smluv původním věřitelem coby postupitelem žalobkyni coby postupníkovi. Dle oznámení o postoupení pohledávek z 19. 4. 2023 bylo postoupení pohledávek oznámeno původním věřitelem [právnická osoba] žalovanému. Odeslání přípisu dne 19. 4. 2023 na adresu uvedenu žalovaným při uzavření smlouvy je prokázáno poštovním podacím lístkem. 6 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 11 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12 V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. K důkazu byla předložena zákaznická karta, podle které měly být údaje o příjmech a výdajích žalovaného doloženy listinami, ty však soudu předloženy nebyly. Lze tak mít za prokázané pouze, že předchůdce žalobkyně si vyžádal relevantní údaje od žalovaného, nikoliv však, že by je jakýmkoliv způsobem verifikoval. Takovýto přístup k ověření úvěruschopností žalovaného tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na uvedeném závěru pak nemůže cokoliv změnit žalobkyní zdůrazňovaná skutečnost, že žalovaným podepsané smluvní ujednání obsahuje, mimo jiné, prohlášení o tom, že věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uvedené platí v podmínkách posuzované věci tím spíše, že žalovaný deklaroval nápadně nízké náklady na uspokojování svých základních potřeb, zejména pak náklady na bydlení v měsíční výši 3 500 Kč. Uvedení nákladů v této výši, která se na první pohled zjevně vymyká obvyklé cenové hladině nájemního bydlení, mělo vést poskytovatele úvěru k zvlášť pečlivému prověření výdajové stránky hospodaření žalovaného. To se však v daném případě nestalo a informace o výdajích žalovaného byly zřejmě čerpány pouze z jeho tvrzení. 13 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě