11 C 79/2023-31 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 146 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 116 482 Kč od 22. 10. 2021 do 18.3. 2022 z částky 112 982 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení, z částky 17 759 Kč od 26. 12. 2021 do zaplacení a z částky 12 331 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 13. 5. 2019 dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa ve smlouvě označenému. Takto dodala žalovanému v období od 18. 11. 2020 do 24. 9. 2021 elektřinu v ceně 116 482 Kč účtované fakturou splatnou 21. 10. 2021, na kterou byla započtena úhrada 3 500 Kč provedená dne 18. 3. 2022. Dále odebral žalovaný v období od 25. 9. 2021 do 3. 11. 2021 elektřinu v ceně účtované fakturou na částku 17 759 Kč splatnou 25. 12.2021 ve spojení s opravnou fakturou na částku 12 331 Kč splatnou 11. 2. 2022 Vedle částky 143 072 Kč nárokované coby nedoplatek ceny elektřiny a souvisejících služeb požaduje dále žalobkyně smluvní pokutu za odeslání upomínek žalovanému v úhrnné výši 3 400 Kč. 2 Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil při ústním jednání konaném [datum] v nepřítomností strany žalující (dle § 101 odst. 3 o. s. ř.), kdy uvedl, že podepsal předmětnou smlouvu s žalobkyní na své jméno, přičemž však pravým odběratelem elektřiny byl jeho známý ukrajinského původu, který elektřinu reálně odebral a dle názoru žalovaného by měl být povolán k zaplacení dlužné ceny. 3 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tyto skutkové závěry: Podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny byla tato uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 5. 2019 k odběrnému místu na a drese [část obce a číslo], [obec]. Žalovaný potvrdil, že smlouvu podepsal. Smlouva neobsahuje žádné ujednání o smluvních pokutách, toto ujednání je obsaženo toliko v obchodních podmínkách, které však nebyly ze strany žalovaného podepsány. Podle faktury z [datum] byla v odběrném místě v období od 18. 11. 2020 do 24. 9. 2021 odebrána elektřina v ceně 147 682 Kč, přičemž formou záloh bylo uhrazeno 31 200 Kč, zbývá tak k úhradě 116 482 Kč na ceně elektřiny a 800 Kč na smluvní pokutě. Splatnost faktury je 21. 10. 2021. Podle faktury z [datum] byla za období od 25. 9. 2021 do 3. 11. 2021 účtována elektřina v ceně 17 759 Kč a dále smluvní pokuta 1200 Kč se splatností 25. 12. 2021. Podle opravné faktury k faktuře z 10. 12. 2021 byla na základě dat distributora se splatností 10. 2. 2022 doúčtována úhrada spotřebované elektřiny ve výši 12 331 Kč. Žalovaný při ústním jednání potvrdil, že mu uvedené faktury byly doručeny. Dle záznamu o úhradě eviduje žalobkyně úhradu ve výši 3 500 Kč dne 18. 3. 2022. Dle předložených upomínek byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě vymáhané pohledávky. 4 Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž právní vztah smlouvou založený se řídí zákonem č. 458/2000 Sb. (dále jen„ energetický zákon“) a samotná smlouva pak je upravena v § 50 energetického zákona, který v odst. 2 tuto smlouvu charakterizuje jako smlouvu, kterou se výrobce nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Na základě uzavřené smlouvy odebraly žalovaná elektřinu v období a množství uvedeném výše, aniž by zaplatila účtovanou cenu. Žalovaný nesplnil svou základní povinnost a žalobkyni tak svědčí právo zaplacení nedoplatku. 5 Ohledně žalobou uplatněného nároku na smluvní pokutu představující paušalizované náklady upomínání, konstatuje soud, že na sjednání povinnosti zaplatit tuto smluvní pokutu dopadá nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Dle zmíněného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). Ústavní soud dovodil, že ujednání sjednaná v rozporu s výše uvedeným je třeba hodnotit jako neplatná. Uvedené platí i pro posuzované žalobkyní tvrzené sjednání povinnosti k úhradě smluvních pokut, které je třeba hodnotit jako neplatné. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut v úhrnné výši 3 400 Kč tedy nelze žalobkyni přiznat pro absenci platného sjednání takové povinnosti žalovaného. 6 Soud nemohl přiznat jakoukoliv relevanci procesní obraně žalovaného, pokud poukazoval na to, že, ač uzavřel předmětnou smlouvy s žalobkyní na své jméno, využívala elektřinu dodávanou na základě této smlouvy fakticky jiná osoba. Taková okolnost může případně založit nárok žalovaného vůči této třetí osobě, je však zcela bez významu pro existenci smluvně převzaté povinnosti žalovaného zaplatit cenu odebrané elektřiny žalobkyni. Soud z uvedených důvodů neměl za potřebné vést žalovaného cestou procesních poučení, aby svou obranu jakkoliv rozvedl, případně podložil důkazními návrhy. 7 Jak vyplývá z uvedeného, je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o.z.) a podle § 1970 o. z. tak má žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8 Vzhledem k uvedeným skutečnostem shledal soud podanou žalobu jako důvodnou co do částky 143 072 Kč se zákonným úrokem, jak je vymezen ve výroku rozsudku, zatímco do částky 3 400 Kč žalobu zamítl. 9 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla sice ve věci úspěšná pouze částečně, avšak neúspěšná byla jen ve zcela nepatrné části předmětu řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v plné výši stanovené částkou 6 223 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 860 Kč, z náhrady hotových výdajů žalobce stanovené dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč za tyto úkony: -) podání žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. a DPH (21%) ve výši 63 Kč. 10 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.