11 C 95/2023-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 25 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 231,34 Kč, zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 25 000 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 526 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč a smluvní pokuty 3 825 Kč. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 4. 4. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru stejného čísla z 8. 4. 2022, přičemž svou vůli uzavřít smlouvu projevil žalovaný provedením registrace na internetových stránkách a dále tzv. verifikační platbou odeslanou z bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který však žalovaný řádně a včas nesplácel, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné jistiny a dále paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 8. 12. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] a žalovaná rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byl žalobkyni postoupen soubor pohledávek zahrnující i předmětnou pohledávku proti žalovanému. Tato činila ke dni postoupení celkem 34 351 Kč a sestávala z dlužné jistiny 25 000 Kč, nesplaceného úroku 5 426 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 825 Kč a neuhrazené náhrady nákladů upomínání 100 Kč. Nad rámec uvedeného požaduje žalobkyně náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: 5 Na základě žalobkyní předložených důkazů nelze mít za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru z 4. 4. 2022, resp. z 8. 4. 2022. Žalovaný měl projevit svůj souhlas s uzavřením smlouvy a obchodními podmínkami verifikační platbou, tedy zasláním symbolické částky z bankovního účtu vedeného na své jméno na účet původního věřitele [právnická osoba] dle výpisu z účtu předloženého žalobkyní provedl žalovaný z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného na své jméno platbu ve výši 0,50 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] dne 8. 3. 2022, tedy dříve, než měla být předmětná úvěrová smlouva uzavřena. Pokud uvedla žalobkyně, že měl žalovaný verifikační platbou potvrdit jím podanou žádost o půjčku, konstatuje soud, že žádná taková žádost mu nebyla předložena. Není tak možné učinit jakýkoliv závěr o obsahu smluvního ujednání, s nímž měl žalovaný prostřednictvím verifikační platby projevit souhlas. Z uvedených důvodů platbu nelze považovat za projev vůle žalovaného uzavřít tvrzenou úvěrovou smlouvu. Žalobkyně prokázala předložením výpisů z bankovního účtu, že poukázala na shora označený bankovní účet vedený na jméno žalovaného částku 1 000 Kč dne 4. 4. 2022 a částku 24 000 Kč dne 8. 4. 2022. 6 Soud dále poukazuje na to, že ani v případě prokázání projevu vůle žalovaného k uzavření úvěrových smluv by tyto nebylo možno považovat za platně uzavřené, když žalobkyně nepředložila jakékoliv důkazy způsobilé prokázat prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. 7 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti. 8 Žalobkyně prokazuje předložením oznámení a podacího lístku, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky přípisem odeslaným na a dresu jeho trvalého pobytu 14. 10. 2022. Žalovaný byl současně vyzván žalobkyní k úhradě pohledávky. 9 Strana žalující se z účasti při nařízeném ústním jednání omluvila a nemohla tak být soudem poučena o nutnosti doplnit své důkazní návrhy, pokud má být prokázáno její skutkové tvrzení o uzavření předmětné úvěrové smlouvy, případně o řádném prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. 10 Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové ani jiné smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným, avšak současně bylo prokázáno, že původní věřitel zaslal žalovanému peněžní prostředky v úhrnné výši 25 000 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. 11 Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12 Tím, že žalovanému byla vyplacena celková částka 25 000 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, je nadále povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč. 13 Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019). 14 Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným na adresu jeho trvalého pobytu dne 14. 10. 2022. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovaného třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 19. 10. 2022 Žalovaný tak měl vydat bezdůvodné obohacení 20. 10. 2022 a ode dne následujícího je v prodlení. 15 Z uvedených důvodů vyhověl soud podané žalobě co do částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně za dobu od 21. 10. 2022 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu zamítl. 16 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míra procesního úspěchu žalobkyně odpovídá 70%, zatím co míra procesního úspěchu žalovaného činí 30%. 17 Celkové náklady řízení vzniklé žalobkyni byly v souladu s požadavkem žalobkyně obsaženým v žalobě vyčísleny celkovou částkou 2 605 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 1 153 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve