19 C 297/2022-31 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 24 550 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 404,38 Kč, s úrokem ve výši 25,14% ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 117,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná, po prověření úvěruschopnosti žalované, uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 19. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 12 000 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 000 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 60 týdnů splátkami v týdenní výši 450 Kč kdy poslední splátka byla splatná 16. 2. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž celkem uhradila na svůj dluh 2 450 Kč. Předmětná pohledávky byla následně smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna. Přes výzvu k úhradě neuhradila na svůj dluh ničeho. 3 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 5 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: 6 Dle smlouvy o úvěru [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 18. 12. 2019. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 12 000 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 000 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 60 týdnů splátkami v týdenní výši 450 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 19 662 Kč dosahovaný u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], další, blíže neurčené příjmy ve výši 1 700 Kč Měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 10 300 Kč. Dle zákaznické karty měly být údaje o příjmech a výdajích žalované doloženy listinami, tyto však soudu předloženy nebyly. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 a jejích příloh došlo touto smlouvou mimo jiné k postoupení předmětné pohledávky z popsaných úvěrových smluv původním věřitelem coby postupitelem žalobkyni coby postupníkovi. Dle oznámení o postoupení pohledávek z 3. 2. 2022 bylo postoupení pohledávek oznámeno původním věřitelem [právnická osoba] žalované. Odeslání přípisu dne 4. 2. 2022 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě je prokázáno poštovním podacím lístkem. 7 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 12 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13 V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalované byla ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. K důkazu byla předložena zákaznická karta, podle kterých měly být údaje o příjmech a výdajích žalované doloženy listinami, ty však soudu předloženy nebyly. Lze tak mít za prokázané pouze, že předchůdce žalobkyně si vyžádal relevantní údaje od žalované, nikoliv však, že by je jakýmkoliv způsobem verifikoval. Takovýto přístup k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na uvedeném závěru pak nemůže cokoliv změnit žalobkyni zdůrazňovaná skutečnost, že žalovanou podepsané smluvní ujednání obsahuje, mimo jiné, prohlášení o tom, že věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. 14 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce