9 C 18/2023-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou dne 1. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem 16 863 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 921,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3 163,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 869 Kč ve výši 10,00% ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 30% ročně z částky 8 869 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel) uzavřela s žalovaným dne 28. 11. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 52 týdenních splátek ve výši 377 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena 26. 11. 2020 ve výši 327 Kč Celkem žalovaný měl vrátit žalobkyni 19 554 Kč, když částka zahrnuje 10 000 Kč (jistina úvěru), poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky Providentu v případě úmrtí zákazníka ve výši 4 891 Kč, úrok ve výši 3 103 Kč a 1 560 Kč za sjednané doplňkové pojištění. Žalovaný zaplatil poslední splátku dne 3. 12. 2019 ve výši 1 131 Kč a ke dni 22. 7. 2020 činila dlužná jistina 8 869 Kč a dlužný poplatek 7 994 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z 30. 1. 2022. Po tomto datu nebylo žalovaným uhrazeno již ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení 16 863 Kč, dále požadovala po žalovaném i kapitalizovaný úrok 30,00% ročně ve výši 3 163,28 Kč, počítaný z jistiny 8 869 Kč za období od 27. 11. 2020, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tedy do 28. 1. 2022 a dále úrok 30,00% ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Dále je požadován úrok z prodlení v zákonné výši 10,00% ročně ve výši 1 921,62 Kč kapitalizovaný z dlužné jistiny od 11. 12. 2019, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 28. 1. 2022 a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný ničeho nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy z 6. 6. 2022. 2. Zástupce žalobkyně se ze soudního jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán fikcí vhozením písemnosti do domovní schránky na adrese hlášeného trvalého bydliště. Soud pouze konstatuje, že na adresu [adresa žalovaného], tedy po podání žaloby. K žalobě, která byla žalovanému doručena spolu s předvoláním, se nevyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez účasti stran na podkladě obsahu spisu. 3. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a její právní předchůdkyně, zákaznickou kartou- žádostí o spotřebitelský úvěr z 28. 11. 2019, Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] s tabulkou umoření dluhu, Smlouvou o postoupení pohledávek 28. 1. 2022 se seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek s podacím lístkem z 30. 1. 2022, předžalobní výzvou s podacím lístkem z 6. 6. 2022. 4. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze od 16. 5. 2005 pod sp. zn. B [číslo], právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) firma [právnická osoba] [IČO] je zapsána u Městského soudu v Praze pod sp.zn. C [číslo]. Mezi předmět podnikání patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru s údaji, tak jak jsou uvedeny v bodu 1 tohoto rozsudku, a to na základě sdělení o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což bylo žalovanému řádně písemně oznámeno. Dne 6. 6. 2022 byla žalovanému odeslána zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k úhradě. 5. Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však musí být tato věc posouzena i dle speciálního z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 75 z.č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) z. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy z. č. 257/2016 Sb. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla ze strany původního věřitele řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. K důkazu byla předložena pouze zákaznická karta, kterou vyplnil ručně pracovník původního věřitele a svým podpisem stvrdil, že„ všechny vyplněné údaje řádně zjistil, ověřil a zaznamenal na základě předložených dokladů nebo dokumentů a dalších informací sdělených žadatelem“. Žádné listiny prokazující úvěruschopnost žalovaného však soudu k důkazu doloženy nebyly. Lze tak mít za prokázané pouze, že pracovník původního věřitele si vyžádal relevantní údaje od žalovaného, nikoliv však, že by je jakýmkoliv způsobem verifikoval. Takovýto přístup k ověření úvěruschopností žalovaného tak lze označit za nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. 12. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně t