10 C 294/2023-117 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení 562.365 Kč s příslušenstvím s tím, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 17.6.2016 jako pedagogický pracovník dle aprobace, poslední platový výměr účinný od 1.1.2021 byl na 37.800 Kč. Dne 19.10.20210 byla žalovanému předána výpověď, se kterou žalovaný nesouhlasil, bránil se proti ní soudně a rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2.9.2022, č.j. 9 C 31/2022-113 byla tato výpověď určena jako neplatná, což bylo potvrzeno rozsudkem odvolacího soudu v Liberci č.j. 29 Co 336/2022-148 ze dne 30.3.2023. Žalobci po dobu sporosti platnosti výpovědi nebyla přidělována žalovanou práce a nebyl umožněn její výkon. Žalobce dopisem ze dne 30.5.2023 přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kdy mu nebyla vyplacena náhrada platu, na kterou mu ode dne 1.1.2022 vznikl nárok dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce zároveň uplatnil nárok na náhradu platu za dobu odpovídající výpovědní době, tedy dvou měsíců. Stejný den žalobce doručil žalované písemně výzvu ke sjednání nápravy, uplatnil nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného platu za období od 1.1.2022 do skončení pracovního poměru dne 30.5.2023 dle § 69 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že nebude brojit proti okamžitému zrušení pracovního poměru, dále že uhradila náhradu platu dle § 69 odst. 1,2 ZP v rozsahu šestinásobku s tím, že nad rámec toho nepovažuje tvrzený nárok žalobce za oprávněný a spravedlivý. Takto žalobce obdržel dne 14.6.2023 platbu ve výši 235.085 Kč čistého odpovídající částce 336.656 Kč hrubého podle výplatního lístku č. 7205, šlo o dvojnásobek platu a šestinásobek platu. Žalovaná použila pro výpočet náhrady výdělek 42.082 Kč měsíčně. Takto nebyl uspokojen celý nárok žalobce na náhradě platu a nebyla mu vyplacena náhrada platu za nevyčerpanou dovolenou. Tyto nároky žalobce vyčíslil na 595.032 Kč. Žalovaná se vyjádřila, že toto neuznává ani z části. Žalobci tak nezbývá, než se obrátit na soud. Požaduje náhradu platu dle § 69 odst. 1 ZP za období od 1.1.2022 do 30.5.2023, tedy za 17 měsíců x průměrný plat žalobce. Žalovaná žalobci vyplatila náhradu za šest měsíců, žalobce tak požaduje náhradu za 11 měsíců, po které pracovní poměr trval a nebyla mu přidělována práce. Žalobce vycházel z průměrného příjmu 42.082 Kč. Jde o náhradu ve výši 455.248 Kč. Dále žalobci náležela náhrada platu ve výši dvojnásobku průměrného výdělku v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 56 odst. 2 ZP, jedná se o částku 84.164 Kč hrubého (2 x 42.082), což žalovaná žalobci vyplatila. Žalobci dále náleží náhrada za nevyčerpanou dovolenou za období od 1.1.2022 do 30.5.2023. Toto právo vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 25.6.2020 ve spojených věcech C-762/18 a C 37/19, dále dne 12.10.2023 byl šestým senátem SDEU vydán rozsudek C-57/22, jehož předmětem byla žádost Nejvyššího soudu ČR o rozhodnutí předběžné otázky, kterým bylo rozhodnuto stejně, tedy že čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4.11.2003 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní judikatuře, podle níž pracovník, který byl protiprávně propuštěn ze zaměstnání a poté do něj opět přijat v souladu s vnitrostátním právem v návaznosti na soudní rozhodnutí o zrušení jeho propuštění, nemá nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok za období od data propuštění ze zaměstnání do dne, kdy do něj byl znovu přijat, z důvodu, že tento pracovník během této doby pro zaměstnavatele skutečně nepracoval, jelikož mu zaměstnavatel nepřiděloval práci, a že v souladu s vnitrostátním právem už mu za uvedené období přísluší náhrada mzdy nebo platu. Žalobci tak svědčí nárok na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou za celý kalendářní rok 2022 a za 5 měsíců roku 2023, jde celkem o 56 dnů, což odpovídá 448 hodinám. Náhrada platu za tuto nevyčerpanou dovolenou činí 107.117 Kč hrubého. Pro výpočet byl použit průměrný hodinový výdělek 239,10 Kč. Celkový nárok žalobce představuje částku 562.365 Kč hrubého a dále požaduje úroky z prodlení, když plat za daný měsíc musí být vyplacen nejpozději do konce měsíce následujícího (§ 141 ZP), pracovní poměr skončil ke dni 30.5.2023, náhrada za dovolenou měla být vyplacena nejpozději do 30.6.2023. K důkazu žalobce přiložil pracovní smlouvu, výpověď z pracovního poměru, platový výměr, dopis ze dne 26.10.2021, e-mail ze dne 26.10.2021, rozsudky, okamžité zrušení pracovního poměru, výzvu žalobce ke zjednání nápravy, e-mail , tituly před jménem, , jméno FO, , výplatní lístek č. 7205bankovní výpis žalobce, kalkulaci průměrného výdělku, seznam mezd za období od ledna 2022 do května 2023, výpočty za jednotlivé měsíce, rozsudek SEDU a předžalobní výzvu.2 V dalších podáních a před soudem žalobce (jeho zástupkyně) uvedl, že trvá na žalobě, nebyli osloveni žalovanou s návrhem nějakého jednání. Pokud jde o výpočty a výplatnice na č.l. 33-36 tak se jedná o teoretický výpočet, kolik by žalobce bral u žalované, kdyby nedošlo ke zrušení pracovního poměru. Nejsou to výdělky z nového pracoviště. Předložili pracovní smlouvu a dodatek k pracovní smlouvě u nového zaměstnavatele žalobce. Platový výměr nepředložili, ale žalobce byl odměňován v podstatě stejně jako v , předchozím zaměstnání, , jednalo se o stejný tabulkový plat. Nejednalo se však o rovnocenné zaměstnání. Žalobce ztratil práci u žalované v průběhu školního roku a začal si hledat novou práci, tuto nesehnal v , jméno obce, ani v , jméno obce, kraji, ale až v , jméno obce, , pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do konce školního roku a následně na další školní rok. U nového zaměstnavatele využíval jen aprobaci na angličtinu a nikoliv i na ekonomiku, v , předchozím zaměstnání, využíval obojí. Dále musel do , jméno obce, dojíždět, což je finančně i časově náročnější. Do toho postavení, ve kterém žalobce byl, ho dostala žalovaná neplatnou výpovědí. Žalobce reagoval ihned tím, že s výpovědí nesouhlasí a požaduje další zaměstnávání, žalovaná mu však žádnou práci nepřidělovala a nepožadovala a trvala na výpovědi, samozřejmě během výpovědní doby mu práce byla přidělována. Žalobce podal žalobu na neplatnost výpovědi. Je možné že dle mapy.cz je časově cesta delší o 11 minut, ale jde o vyšší finanční náročnost. Rozhodně se nejednalo o rovnocennou ani srovnatelnou práci, je zcela v intencích dosavadních rozhodnutí přiznání plné náhrady. Došlo ke zvýšení tarifu u učitelů, v době, kdy pracoval u žalované, tak byla tarifní mzda 37.800 Kč a pak došlo k navýšení na 38.560 Kč. Kdyby tedy žalobce zůstal u žalované, došlo by taktéž ke zvýšení mzdy. První půlrok, tedy od ledna do června 2022, měl plný úvazek v , jméno obce, a od září měl zvýšený úvazek, jednalo se asi o dvě či tři hodiny týdně více, než měl u žalované. Může se však stát, že se ty hodiny navíc neodučí, to je tehdy, když např. jsou studenti na nějakém výletě či exkurzi nebo na praxi. V žalobě a v replice upozorňovala na rozhodnutí SDEU, dle kterého požadují proplacení dovolené, nyní dohledala rozhodnutí NS ČR ze dne 13.12.2023, sp. zn. 21 Cdo 2124/2021, které již zohledňuje rozhodnutí SDEU. V petitu žaloby jsou uvedeny požadované částky v čisté mzdě, přičemž za prvních šest měsíců roku 2022 požaduje jen úroky z prodlení, protože náhrada mzdy za prvních 6 měsíců byla vyplacena. Poslední řádek ve výši 73.428 Kč odpovídá náhradě dovolené v čistém.3 Žalobce jako účastník řízení před soudem vypověděl, že sehnat si práci během školní roku je téměř nemožné, neboť změny ve školách se dělají v květnu či červnu na celý následující školní rok. Podařilo se mu sehnat práci v , jméno obce, , bylo to na plný úvazek, ale v , jméno obce, měl nad úvazek, takže tam v , jméno obce, měl vyšší příjmy než v , jméno obce, . Dojíždění bylo náročné, bylo to v období, kdy byly benzín a nafta velmi drahé a také má starší vozidlo, tak volil dojíždění MHD. Musel jet buď z , adresa, , Anonymizováno, do , Anonymizováno, nebo do , Anonymizováno, a odtamtud do , adresa, , tam ho to dovezlo do centra a on to měl ještě dva kilometry pěšky na to učiliště. To samé samozřejmě zpátky. Škola mu vyšla velmi vstříc, když mu nedávala odpolední vyučování ani hodiny od 7, případně nemusel chodit na ranní porady. Úvazek na dobu určitou je přece jenom takový nejistý, v , jméno obce, měl dobu neurčitou. Samozřejmě měl zákonný nárok na dovolenou i v , jméno obce, .4 Závěrem zástupkyně žalobce uvedla, že se žalobou domáhá nároků na náhradu platu za období, kdy mu ze strany žalované jakožto zaměstnavatele nebyla po uplynutí výpovědní doby k podání neplatné výpovědi dne 19.10.2021 přidělována práce. Žalobce se tedy domáhá náhrady platu podle § 69 odst. 1 zák. práce, a to za období od 1.1.2022 až do platného ukončení pracovního poměru dne 30.5.2023. Žalobce splnil podmínky pro vznik tohoto nároku, neboť již dne 26.10.2021 písemně oznámil žalované, že výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání