11 C 176/2025-57 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 11,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2 Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta v hotovosti částka , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku , částka, sestávající z kapitalizovaného úroku, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši , částka, , resp. , částka, u poslední splátky. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem , částka, .3 Žalovaná k podané žalobě nevyjádřil, k ústním jednáním soudu se přes předvolání nedostavila a tato byla v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konána v jeho nepřítomnosti.4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Dle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne , datum, . Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostní zápůjčky , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku dále zaplatit zapůjčiteli částku , částka, sestávající z kapitalizovaného úroku, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši , částka, , resp. , částka, u poslední splátky. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jeho příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem , částka, , dále byly do rozvahy zahrnuty „další čisté příjmy domácnosti“ ve výši , částka, měsíčně, aniž by byl zdroj těchto příjmů jakkoliv specifikována či verifikován. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši , částka, bez bližšího určení, splátky dřívějších závazků ve výši , částka, . Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že touto postoupil původní věřitel žalobkyni soubor pohledávek zahrnující i pohledávku za žalovaným z uvedené úvěrové smlouvy.5 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.10 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11 V posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Dle zákaznické karty vycházela předchůdkyně žalobkyně z příjmů žalovaného, které měly být sice doloženy listinami, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Na příjmové stránce byly nadto zohledněny další příjmy, aniž by byly jakkoliv specifikovány či doloženy. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny celkovou částkou , částka, bez jakéhokoliv dalšího komentáře, kdy je třeba konstatovat, že jde o částku nápadně nízkou, která měla při posuzování úvěruschopnosti vyvolat zvýšenou pozornost. Žádné další listiny, jako výpisy z účtu, z nichž by bylo lze usuzovat na průběžné příjmy a výdaje žalovaného, označeny k důkazu a předloženy soudu nebyly. Způsob jakým přistoupila předchůdkyně žalobkyně k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.12 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, . Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do , datum, , je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní