22 C 176/2025-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 315,40 Kč s příslušenstvím. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že původní věřitel s žalovaným uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , datum, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr bezhotovostně v celkové výši 26 525 Kč se splatností , datum, . Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji prostřednictvím služby Kontomatik Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 315,40 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení z částky 10 315,40 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný uvedl, že na počátku si půjčil 10 000 Kč, splatil 6 000 Kč a ze strany žalobkyně došlo k navýšení úvěru. Postupně splatil až 16 000 Kč, avšak stále zůstávala vysoká částka k úhradě. Požádal o úhradu dluhu ve splátkách.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). Žalobkyně se z jednání včas omluvila a nežádala jeho odročení.4. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána její aktivní legitimace ve věci, přičemž vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů.5. Soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi stranami , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, jako postupníkem a původním věřitelem jako postupitelem, že byla podepsána dne , datum, a není v ní obsažena žalovaná pohledávka.6. Soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi stranami , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, že byla podepsána dne , datum, a není v ní obsažena žalovaná pohledávka.7. Ze samostatného seznamu soud zjistil, že v něm není obsažena žalovaná pohledávka.8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni.9. Z podacího archu soud zjistil, že oznámení bylo odesláno dne , datum, na adresu žalovaného , adresa, .10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.11. Postoupení pohledávky (cesse) představuje změnu v osobě věřitele. Změna v osobě věřitele nastane uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky. Ve vztahu k dlužníkovi se však stane postoupení pohledávky účinným až oznámením o tom, kterému subjektu má svůj dosud neuhrazený dluh plnit, tzv. notifikací (srovnej též četnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, použitelnou i po 1. 1. 2014 viz např. níže). Dlužník je povinen plnění, k němuž je zavázán, plnit věřiteli, na obsahu tohoto závazku samotný fakt postoupení pohledávky ničeho nemění. Dokonce i po postoupení pohledávky má postupitel povinnost nabízené plnění od dlužníka přijmout, pokud dosud dlužníka o postoupení pohledávky neinformoval, jinak by se ocitl v prodlení. Před tímto vyrozuměním tak nemůže postupník ani úspěšně vymáhat proti dlužníkovi plnění z postoupené pohledávky. Proto také, dokud není postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli. Aby dlužníkovi vznikla povinnost plnit jiné osobě než dosavadnímu věřiteli, musí být splněny předpoklady stanovené právě shora citovaným ustanovením. Vyrozumí-li dlužníka o postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky domáhat, není ani nutno v řízení uzavření smlouvy o postoupení pohledávky prokazovat a je nerozhodné, zda taková smlouva vůbec existuje (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015 ze dne 30. 8. 2016 či sp. zn. 29 Cdo 1801/2013 ze dne 8. 12. 2015). Dokonce podle ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4148/2014 ze dne 30. 3. 2015, rozsudku sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4511/2009 ze dne 15. února 2011, a v teorii též Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde Praha, a. s., 2008, díl II., s. 1502) není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně došlo, nebo jestli k ní nedošlo vůbec. Nejvyšší soud vyslovil v těchto rozhodnutích rovněž závěr, že není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda byla opravdu uzavřena, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Kdyby tomu tak nebylo, byl by dlužník v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka.12. V projednávané věci soud nemohl dospět na základě žalobkyní předložených listinných důkazů k závěru, že by v daném případě k řádné notifikaci učiněné postupitelem vůči žalovanému skutečně došlo. Žalobkyně sice doložila oznámení o postoupení nárokované pohledávky, toto však nebylo za postupitele podepsáno. Oznámení o postoupení pohledávky je nadto adresným úkonem, proto musí být dlužníkovi řádně doručeno, bez doručení dlužníkovi není oznámení perfektní a nevyvolává žádné právní následky. V projednávané věci nebylo dojití oznámení o postoupení pohledávky do dispoziční sféry žalovanému tvrzeno ani prokázáno.13. Soud se tak dále zabýval otázkou, zda žalobkyně coby postupník žalovanému postoupení pohledávky prokázala. Žádná taková skutečnost z provedených důkazů nevyplývá a dle názoru soudu nelze mít v projednávané věci ani za to, že žalobkyně prokázala žalovanému postoupení pohledávky prostřednictvím žaloby doručené žalovanému soudem, obsahující žalobní tvrzení žalobkyně (postupníka) o postoupení pohledávky, a to z prostého důvodu, že žalované straně soud zasílá právě toliko žalobu postupníka a nikoliv jakoukoliv listinu, kterou by žalující strana mohla postoupení pohledávky žalované straně také prokázat.14. Nad rámec shora uvedeného soud dále doplňuje, že žalobkyně soudu nepředložila ani smlouvy o postoupení pohledávek, na základě kterých by k postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni mělo dojít. Ani v jedné ze smluv o postoupení pohledávek nebylo sjednáno postoupení žalované pohledávky za žalovaným. Nedostačuje ani předložený blíže neurčený seznam pohledávek, který obsahuje pohledávku za žalovaným.15. Za dané důkazní situace proto nelze žalobkyni považovat ve věci za osobou aktivně legitimovanou domáhat se po žalovaném úhrady dlužné částky. Žalobkyně (ani její právní zástupce) se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinna označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Právní zástupkyně se z jednání omluvila s tím, že nepožádala o odročení jednání. S ohledem na shora uvedené je proto na místě dle názoru soudu již z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobu zamítnout.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř, která činí podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 100 Kč za každý ze dvou úkonů (odpor, účast na jednání).