20 C 101/2026-49 – Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni jednak částku 141 870,37 Kč představující dosud nevrácenou jistinu úvěru podle smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 9. 2024 mezi žalobkyní jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 160 534 Kč, žalovaný vrátil žalobkyní celkem částku 44 800 Kč. Žalovaný se zavázala úvěru vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1,75 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 12. 2025. Nadto požaduje zaplacení nákladů za vymáhání ve výši 300 Kč, smluvní pokuty 500 Kč za prodlení se splátkou, kapitalizovaného úroku ve výši 7 791,01 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 141 870,37 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 925,33 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 142 670,37 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkové stavu.3. Účastníci se dne 27. 9. 2024 dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, ten je žalobkyni vrátí prostřednictvím měsíčních splátek po 1 749 Kč s úrokem ve výši 13,90 % měsíčně (smlouva o úvěru č. , hodnota, , kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného). Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 160 534 Kč, žalovaný jí zaplatil celkem 44 800 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení). V rámci uvedeného smluvního vztahu žalovaný uhradil žalobkyni celkem 44 800 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně dopisem odeslaným žalovanému dne 10. 12. 2025 oznámila žalovanému, že celý dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zesplatnila v důsledku prodlení žalovaného se splácením, a vyzvala jej k úhradě částky 163 990,61 kč do 14 dnů (dopis ze dne 9. 12. 2025 včetně poštovního podacího archu). Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy ve výši 157 746,72 Kč s příslušenstvím do 5. 2. 2026 dnů od odeslání tohoto dopisu, jenž byl odeslán dne 30. 1. 2026 (předžalobní výzva včetně poštovního archu).4. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze stany žalobkyně soud zjistil následující: V listině označené jako ověření bonity , Anonymizováno, žalobkyně zaznamenala údaje, z nichž při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalovaný žalobkyni sdělil, že disponuje měsíčním příjmem 27 000 Kč, po zohlednění životního minima a splátek jiným společnostem a zvažované splátky nového úvěru zbývá žalovanému částka 11 092 Kč. Dále žalobkyně zvažovala další příjem člena domácnosti ve výši 26 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 19 183 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 10 500 Kč a životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč. Z úvěrové zprávy (lustrace NRKI) žalobkyně zjistila, že žalovaný měsíčně splácí jednak částkou 9 594 Kč hypoteční úvěr se zbývající částkou k úhradě 960 573 Kč, jednak částkou 8 810 Kč osobní úvěr se zbývající částkou k úhradě 288 992 Kč, dále má sjednán úvěrový rámec, který dne 31. 3. 2024 maximálně přečerpal a existující dluh na kreditní kartě ve výši 14 914 Kč k 08/2024. V žalovaným nepodepsané kartě klienta je uvedeno, že žalovaný je zaměstnanec s příjmem ve výši 27 000 Kč měsíčně, s příjem ostatních členů domácnosti ve výši 26 000 Kč a s měsíčními výdaji 32 000 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období 8/2024 soud zjistil, že účet s počátečním zůstatkem 13 408,06 Kč skončil s debetním zůstatkem 5 932,83 Kč. Na účet byly dne 9. 8. 2024 poukázány dvě platby ve výši 25 883 Kč a 28 831 Kč od společnosti , právnická osoba, Z účtu odešla platba nájemného ve výši 10 300 Kč dne 12. 8. 2024.5. Jelikož vyvstala potřeba objasnit, zda žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z adekvátních informací, provedl soud důkaz statistikou rodinných účtů pro rok 2023, z níž zjistil, že průměrný měsíční výdaj na jednoho člena domácnosti – zaměstnance s nižším vzděláním – činí 14 490 Kč6. Z úvěrových podmínek, výňatku znaleckého posudku č. , č. účtu, a listiny žalobkyní označené jako dohledání informací soud neučinil s ohledem na právní posouzení věci jakákoli pro věc významná zjištění.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).13. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se