22 C 106/2026-16 – Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení 23 771,75 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla revolvingový úvěr až do výše 26 900 Kč, který žalovaný čerpal bezhotovostně dne , datum, v částce 10 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédla do Registru bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně posoudila informace o transakcích na účtech žalovaného. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jí požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peníze vrátit v denních splátkách a zaplatit smluvní úrok z nesplacené části jistiny ve výši 1,07 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu „Klidné spaní“ 109.80 Kč, poplatek za službu „Presto” ve výši 165 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný nesplatil nic. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru, o čemž informovala žalovaného e-mailem dne , datum, . Dále se žalovaný zavázal ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení s úhradu dluhu zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za období 90 dní od prvního dne prodlení s úhradou denních splátek, tj. od , datum, do , datum, . Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny 10 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 199 Kč, smluvního úroku 12 792 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 109,80 Kč, poplatku za službu „Presto“ 165 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 10 473,80 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty 505,95 Kč. Ač vyzván, do podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně a se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný zůstal neomluven ani nežádal odročení, ač mu bylo předvolání doručeno dne , datum, do datové schránky.4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 26 900 Kč, který mohl žalovaný čerpat postupně a opakovaně převodem na bankovní účet žalovaného č. , IBAN, uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit čerpanou částku v denních splátkách vypočtených dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek splatných 29. dne po jejich výpočtu žalobkyní a zaplatit smluvní úrok ve výši 1,066 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu “Klidné spaní” ve výši 3,66 Kč denně a poplatek za službu “, Anonymizováno, ” ve výši 165 Kč za čerpání každé tranše. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Při čerpání celého úvěrového rámce RPSN činilo 2 199,15 %. Smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného s plněním dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.6. Všeobecné obchodní podmínky obsahují v čl. 5 způsob výpočtu denní splátky.7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaný byl dne , datum, majitelem účtu č. , č. účtu, .Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec10. Z přehledu vyplacených transakcí soud zjistil, že z účtu žalobkyně odešlo na účet č. , č. účtu, dne , datum, 10 000 Kč.11. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že denní splátka v období od , datum, do , datum, činila 110,46 Kč.12. Z e-mailu ze dne , datum, odeslaného na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě soud zjistil, že jím žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru a oznámila okamžitou splatnost úvěru včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut.13. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek a nákladů právního zastoupení do tří dnů a odeslala mu ji dne , datum, na adresu uvedenou ve smlouvě.14. Pokud jde o Metodiku posuzování úvěruschopnosti navrženou žalobkyní k důkazu a soudem provedenou, soud zjistil, že svým obsahem se jedná o obecné rozšíření žalobních tvrzení ke způsobu, jakým žalobkyně postupuje při posuzování schopnosti svých klientů splácet úvěr, které neobsahuje žádné konkrétní informace týkající se posuzování projednávaného případu.15. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda byla v období od , datum, do , datum, převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento bankovní účet žalovaného, resp. zda má žalovaný k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.16. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registru historie klienta, NRKI a BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:18. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).19. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).20. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 10 000 K