207 C 107/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že je právním nástupcem původního věřitele a poskytovatele úvěru, společnosti [právnická osoba], a že mezi původními účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, který žalovaná čerpala ve výši [částka]. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala uhradit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa] a částku celkem [částka] poukázal původní věřitel ze svého účtu na účet žalované č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě. Celkem měla žalovaná splatit [částka], ale ani po opakovaných výzvách a„ zohlednění případných dílčích plateb“ neuhradila ničeho. Žalobkyně pohledávku původního věřitele nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V žalobě bylo též navrženo, aby v případě pochybností učinil soud dotaz na banku, kam byla částka [částka] poukázána. V následném vyjádření žalobkyně odkázala na to, že se žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum]. 2. S ohledem na neucelená, rozporná a pro úspěch ve sporu nedostatečná tvrzení žalobkyně nařídil soud jednání s úmyslem poučit obě strany ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), o jejich břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Žalobkyně se z jednání omluvila, a soud tak jednal v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž k její podmíněné žádosti, aby případně byla (opětovně) vyzvána ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nemohl přihlížet (§ 41a odst. 2 o.s.ř.). 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Uvedla, že čerpala úvěr v roce 2020, avšak určitě nečerpala revolving v roce 2018 a„ netuší“, že by případně za půjčených [částka] měla zaplatit [částka]. Dříve u [právnická osoba] měla půjčku, ale ta je již dávno splacena. V roce 2020 si od [právnická osoba] půjčila [částka] a nedokáže vyčíslit, kolik splatila. 4. Soud proto věc rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, které posoudil k prokázání oprávněnosti celého jejího nároku. Ze znění smlouvy o revolvingovém úvěru datovaného [datum] původního věřitele [právnická osoba] bez jakékoli formy podpisu stran bylo zjištěno, že existuje (patrně) návrh takovéto smlouvy, na jejímž základě by původní věřitel žalované na sdělený bankovní účet poskytl úvěr do limitu [částka] s úrokovou sazbou 8,5 % měsíčně a RPSN 262,91 % Smlouva měla být uzavřena a úvěr měl být v plné výši vyčerpán dne [datum]. Celková částka splatná žalovanou měla činit [částka] a žalovaná měla plnit ve splátkách ke každému 30. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Ze standardních informací původního věřitele o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že každé čerpání úvěru je zpoplatněno poplatkem ve výši 12,5 % z čerpané částky úvěru a výpůjční úroková sazba činí 0,2833 % denně (tedy 103,4 % ročně – pozn. soudu). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (nikoli [datum] – pozn. soudu) bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobkyni svou pohledávku za žalovanou (pohledávka označena [číslo]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel žalované oznámil, že svou pohledávku za ní postoupil žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum] [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalované č. [bankovní účet] nebyla v červnu 2018 připsána jakákoli částka od původního věřitele, majitelem a jediným disponentem účtu byla žalovaná. Toto sdělení je v rozporu s řadou potvrzení žalovaných žalobkyní o tom, že na účet žalované byla [datum] připsána částka [částka] a [částka] (další potvrzení se vztahují k jinému období). Součet částek 5 000 a [částka] pak nečiní požadovaných [částka] (příslušenství či jiné nároky žalobkyně vůči žalované neuplatnila). 5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti (žalobkyně založila např. podací lístek odesílatele [právnická osoba], aniž by objasnila, jakou skutečnost má tato listina prokazovat). 6. Soud postupoval podle ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 o.s.ř., z nichž vyplývá primární povinnost účastníka řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy. Této povinnosti žalobkyně nedostála již v rovině tvrzení, neboť nejprve uváděla, že jde o nárok ze smlouvy ze dne [datum], aby posléze uvedla, že jde o pohledávku z titulu smlouvy ze dne [datum]. Dle žalobních tvrzení a předložených důkazů pak u smlouvy ze dne [datum] nebyla dodržena ani písemná forma smlouvy o úvěru (srov. ust. § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), a není tak zřejmé, z jaké smlouvy (či zda z více a kterých smluv) žalobkyně svůj nárok dovozuje. Při posuzování věci dále nebylo možno ohlédnout ani od toho, že prokázané platby ve prospěch žalované v předmětném období nepředstavují žalovanou částku a přestože žalobkyně prezentuje tvrzení o„ případných“ dílčích platbách, tvrdí také bez dalšího, že poskytnutý úvěr činil právě žalovanou částku (zjevně tedy uplatněnou bez příslušenství, poplatků atp.). Žaloba proto musela být výrokem I. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť není zřejmé, jakého nároku se žalobkyně domáhá. 7. Pro úplnost soud připomíná, že poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř se žalobkyni mohlo dostat právě a jedině při nařízeném jednání, neboť není možné, aby jej soud účastníku poskytl jinak či jindy, k tomu srov. např. JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: podle stavu k 1. 2. 2016. Vydání druhé, doplněné a upravené. Praha: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552 -034-0, a tam odkazovanou judikaturu, např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009. Zcela na okraj soud doplňuje, že žalobkyně nepožádala o odročení jednání. 8. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem II. rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.