210 C 153/2020-43 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky po žalovaném. Uvedl, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Všeobecných obchodních podmínek, revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce [částka], navýšený o úrok 22,68 % ročně, se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5, 99 % z dlužné částky, se sankcí smluvní pokuty za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, se sankcí [částka] jako náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku, zákonného úroku z prodlení a částky [částka] za odeslání upomínky. 2. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, nedostál. Původní věřitel žalovaného vyzval žalovaného k plnění formou automatizovaných písemných upomínek a od úvěrové smlouvy dopisem ze dne [datum] odstoupil. Po odstoupení od úvěrové smlouvy byl původní věřitel oprávněn nárokovat po žalovaném neuhrazenou jistinu ([částka]), úrok ([částka]), poplatky ([částka], smluvní pokutu ([částka]), náklady vymáhání ([částka]) a dlužné pojistné ([částka]). (Oprávnění žalobkyně nárokovat po žalovaném dané částky vyplývá z jeho aktivní legitimace v tomto sporu, když od původního věřitele odkoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky, tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 3. Dopisem vyzval žalobce žalovaného ke splnění dluhu, ale marně, následně vyzval žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou, opět bezvýsledně. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil, ačkoliv měl doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jeho nepřítomnosti, na základě předložených listinných důkazů. 5. Ze Smlouvy [číslo] nazvané jako„ Žádost o poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru“ ze dne [datum] včetně Všeobecných podmínek [právnická osoba], bylo prokázáno, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce a s konkrétními podmínkami čerpání a splácení úvěru. 6. Z dopisu žalobce žalovanému ze dne [datum] bylo prokázáno odstoupení žalobce od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením čerpaných finančních prostředků. 7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru, což je doloženo zněním této smlouvy na formuláři společnosti žalobce, kde jako klient je uveden žalovaný, uvádí se tam adresa, rodné číslo, poskytnutý úvěrový rámec, sjednán je i způsob splácení, termín splatnosti a součástí smlouvy je prohlášení klienta, že se seznámil se Všeobecnými podmínkami [právnická osoba] pro poskytování spotřebitelského úvěru. Dále je sjednána smluvní pokuta 0,1 % z každé dlužné splátky. Skutečnost, že smlouva byla porušována a bylo od ní odstoupeno, je prokazováno dopisem o tomto odstoupení adresovaným žalovanému na adresu, která je uvedena ve smlouvě. 8. Z hlediska právního zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními o úvěrové smlouvě, ze kterých především vyplývá povinnost poskytovatele úvěru částku klientovi předat a povinnost příjemce úvěru tento úvěr podle dohodnutých podmínek splácet. 9. Zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jak výše citováno a s odkazem na vl. nař. č. 351/2013 Sb. 10. Pokud jde o sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1% z každé opožděné splátky, pak nutno uvést, že otázka sjednání pokuty a její výše je věcí vzájemné dohody stran. Obecně vzato je účelem smluvní pokuty donutit dlužníka - pohrůžkou majetkové sankce - k řádnému splnění závazku a zároveň má smluvní pokuta sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti - povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Smluvní pokuta, dohodnutá mezi stranami ve výši shora citované, odpovídá dle názoru zásadám, vytyčeným v novém občanského zákoníku a nebyla shledána nepřiměřeně vysokou. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v podle § 142 odst. 1) o.s.ř. Soud při rozhodování o nákladech řízení vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Náklady řízení ve věci úspěšného účastníka tvoří: zaplacený soudní poplatek [částka], 4 úkony po [částka] dle §14b citované vyhlášky, 3 režijní paušály á [částka] podle téhož ustanovení citované vyhlášky. K úkonům, cestovnému a režijním paušálům soud připočetl DPH, neboť právní zástupce žalobce řádně prokázal, že je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).