214 C 168/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] na lince autobusu [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému [částka], což žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne [datum]. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole vzal soud za prokázané, že dne [datum] na lince autobusu [číslo] provozované žalobkyní, cestoval žalovaný bez platného jízdního dokladu. Zápis je podepsán příslušným revizorem a žalovaným. Ze smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy vyplývá, že výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu činí [částka]. 4. Podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., silniční zákon, je cestující povinen prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle 18a odst. 3 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 5. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (déle jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně svůj nárok uplatnila po právu. Žalovaný dne [datum] cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následující o. z., avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného ([částka]) a přirážky ([částka]) mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, a to podle § 1968 o. z. ode dne následujícího po dni kontroly, tj. od [datum]. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně.