218 C 189/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byla na bankovní účet žalované převedena částka [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do [datum]. Žalovaná úvěr nesplatila, proto se žalobkyně domáhá i smluvní pokuty ve výši [částka]. Před podáním žaloby byla žalovaná o zaplacení marně upomínána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě výpisu z účtu žalované a výpisu z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], potvrzení o platbě, kopie dokladu totožnosti žalované, výpisu z účtu žalované za prosinec 2019 a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku [částka], a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], tj. celkem se zavázala zaplatit [částka]. Dlužná částka měla zaplacena do 14 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení se splacením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z aktuální dlužné částky denně. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně především kopii občanského průkazu žalované, jímž byla ověřena její totožnost. Dále byl předložen výpis z bankovního účtu žalované za měsíc prosinec 2019. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil - [částka], konečný zůstatek [částka]. Příjmy činily [částka], výdaje - [částka]. Na účet došla dne [datum] mzda žalované ve výši [částka] a dále dne [datum] byla vyplacena půjčka od jiného poskytovatele úvěrů ve výši [částka]. Pokud jde o výdaje, podle popisu odchozích plateb bylo zjištěno, že žalovaná ve sledovaném měsíčním období zaplatila na splátkách úvěrů, úrocích a souvisejících poplatcích nejméně [částka]. 4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti však žalobkyně vycházela pouze z výpisu z účtu žalované za kalendářní měsíc předcházející poskytnutí úvěru. Již z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná souběžně čerpala několik úvěrů, které nezvládala splácet, protože její mzda činila cca [částka] čistého, ale na splátkách úvěrů bylo ve sledovaném období zaplaceno více než [částka], nedostatek finančních prostředků řešila žalovaná čerpáním dalšího úvěru. Poměry žalované z hlediska jejích obvyklých životních nákladů zjevně zkoumány nebyly. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr, s ohledem na zjevné předlužení žalované vyplývající z výpisu z účtu žalované, neměl být další úvěr vůbec poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně převzala částku [částka], kterou nesplatila. Ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku [částka], která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 39 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].