220 C 26/2021-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne [datum] žalovaná cestovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, ačkoli neměla platný jízdní doklad, čímž jí vznikla povinnost uhradit nejen jízdné ale také přirážku k jízdnému určenou smluvními přepravními podmínkami Pražské integrované dopravy (dále jen„ SSP PID“). Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud zvažoval, zda je ve věci vhodné ustanovit opatrovníka, tak aby byla zajištěna dostatečná ochrana práv žalované s ohledem na to, že žalovaná je nezletilá. Dle soudu je pro žalovanou nárok skutkově a právně srozumitelný a žalovaná je schopna se ve svých šestnácti letech obrátit na soud a vylíčit svou skutkovou verzi, pokud by nesouhlasila se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ve věci není třeba vyslechnout žádné svědky, činit složitá podání, aplikovat nepřehlednou právní úpravu, činit důkazní návrhy či jinak být procesně aktivní nad rámec vyjádření nesouhlasu se skutkovými tvrzeními (srovnej nález Ústavního soudu I. ÚS 1041/14), přičemž samotné právní hodnocení skutku je věcí soudu. Nelze pominout ani skutečnost, že žalovaná fakticky získá plnou svéprávnost za méně jak dva roky. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nezletilá je schopna vystupovat v řízení samostatně, v řízení soud jedná zároveň i se zákonnými zástupci, kteří převzali žalobu a usnesení. Dle soudu není na místě ustanovit opatrovníka, tento postup by v konečném důsledku byl pouze formální s ohledem na složitost věci. 5. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (metro linka A), přičemž na výzvu osoby pověřené ke kontrole jízdních dokladů se neprokázala jízdní dokladem. Zápis o provedené kontrole z téhož dne žalovaná podepsala. Přirážka k jízdnému stanovená SSP PID činí [částka]. 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 266/1994 Sb. o drahách (dále jen„ z. o. d.“) ve znění účinném ke dni přepravy žalované. 7. Podle ust. § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) z. o. d. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování 6i) a číslo osobního dokladu. Dle odstavce 6 citovaného ustanovení výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše [částka]. 9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 31 o. z. má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. 11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. Soud při svém rozhodování zohlednil i skutečnost, že žalovaná byla v době, kdy využila plnění z přepravní smlouvy, aniž by zaplatila za uvedené plnění jízdné, nezletilá, ale současně ve věku téměř 16 let, kdy již byla způsobilá k uvedenému právnímu jednání (viz shora citované ustanovení § 31 o. z.) 12. V řízení bylo bez pochyb zjištěno, že žalovaná vstoupila do dopravního prostředku a vznikl jí tak závazek zaplatit jízdné. S ohledem na skutečnost, že žalovaná se na výzvu pověřené osoby nemohla prokázat platným jízdním dokladem, porušila přepravní podmínky a vznikla jí též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle platných smluvních přepravních podmínek dopravce. K zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému byla žalovaná vyzvána na místě, a tedy následující den se dostala do prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1970 o. z., zákonný úrok z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 150 o. s. ř., neboť má za to, že zde jsou důvody hodné zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně zahájila řízení ve vztahu k žalované z obdobného závazkového vztahu také ve věci sp. zn. 221 C 209/2020, přičemž ve věci došlo k pravomocnému přiznání práva a k přiznání náhrady nákladů řízení. Dle soudu je chování žalobkyně spočívající v tom, že místo jedné žaloby podá v krátkém sledu na žalovaného několik žalob (bez ohledu na rozdílná zastoupení), v rozporu se zásadou procesní ekonomie a tímto dochází k umělému navyšování nákladů řízení. Taková praxe byla přitom z ústavního hlediska podrobena kritice nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a nelze jí přiznat ochranu. S ohledem na to, že žalobkyni se po právu již dostalo přiznání nákladů řízení z řízení zahájeného dne [datum], v tomto řízení soud náklady řízení nepřiznal.