220 C 29/2021-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne [datum] žalovaný cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, ačkoli neměl platný jízdní doklad, čímž mu vznikla povinnost uhradit nejen jízdné ale také přirážku k jízdnému určenou smluvními přepravními podmínkami Pražské integrované dopravy (dále jen„ SSP PID“). Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (tramvaj [číslo]), přičemž na výzvu osoby pověřené ke kontrole jízdních dokladů se neprokázal jízdní dokladem. Zápis o provedené kontrole z téhož dne žalovaný podepsal. Přirážka k jízdnému stanovená SSP PID činí [částka]. 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 266/1994 Sb. o drahách (dále jen„ z. o. d.“) ve znění účinném ke dni přepravy žalovaného. 6. Podle ust. § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) z. o. d. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování 6i) a číslo osobního dokladu. Dle odstavce 6 citovaného ustanovení výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše [částka]. 8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo bez pochyb zjištěno, že žalovaný vstoupil do dopravního prostředku a vznikl mu tak závazek zaplatit jízdné. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se na výzvu pověřené osoby nemohl prokázat platným jízdním dokladem, porušil přepravní podmínky a vznikla mu též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle platných smluvních přepravních podmínek dopravce. K zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému byl žalovaný vyzván na místě, a tedy následující den se dostal do prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1970 o. z., zákonný úrok z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 150 o. s. ř., neboť má za to, že zde jsou důvody hodné zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně zahájila řízení ve vztahu k žalovanému z obdobného závazkového vztahu také ve věci sp. zn. 214 C 210/2020, přičemž ve věci došlo k pravomocnému přiznání práva a k přiznání náhrady nákladů řízení. Dle soudu je chování žalobkyně spočívající v tom, že místo jedné žaloby podá v krátkém sledu na žalovaného několik žalob (bez ohledu na rozdílná zastoupení), v rozporu se zásadou procesní ekonomie a tímto dochází k umělému navyšování nákladů řízení. Taková praxe byla přitom z ústavního hlediska podrobena kritice nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a nelze jí přiznat ochranu. S ohledem na to, že žalobkyni se po právu již dostalo přiznání nákladů řízení z řízení zahájeného dne [datum], v tomto řízení soud náklady řízení nepřiznal.