225 C 160/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši [částka], a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka] a ona se zavázala vrátit částku [částka] spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná ale poskytnutý úvěr nevrátila. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, která žalovanou bez úspěchu vyzvala ke splacení dluhu. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty v částce [částka]. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky [částka] představující část požadovaného úroku ([částka]) a smluvní pokutu ([částka]). V tomto rozsahu tak soud řízení výrokem I. zastavil, (§ 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)). 3. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání u soudu omluvili. Žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Žalobkyně v řízení tvrdila, avšak neprokázala, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. K důkazu žalobkyní předložená listina označená jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“ nebyla nijak verifikována žalovanou. Uzavření jakékoliv formy smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyně neprokázala, neboť v řízení nebyl zjištěn ani obsah smlouvy ani existence právního jednání žalované. Skutečnost, že listiny provedené k důkazu obsahují osobní údaje žalované, nezakládá dostatečným způsobem vznik projevu vůle účastníků. Není také ničím doloženo, že pokud byla smlouva uzavřena elektronicky, odpovídají jejímu obsahu předložené listiny. 5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] v listopadu 2020 právní předchůdkyně žalobkyně převedla částku ve výši [částka]. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že z účtu [bankovní účet] v listopadu 2014 byla odeslána platba ve výši [částka] s popisem„ [celé jméno žalované]“. Žalobkyně však těmito důkazy v řízení neprokázala, že k účtu, na který byl poskytnut úvěr, měla vlastnická či dispoziční oprávnění právě žalovaná. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalované. 7. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Z upomínek, výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, obchodních podmínek a platební historie soud nezjistil žádné jiné relevantní skutečnosti. 9. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou v tvrzeném rozsahu, a že peněžní prostředky byly vyplaceny právě žalované. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, své břemeno tvrzení a zejména důkazní tak neunesla. Žalobkyně sice v žalobě uvádí, že„ bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu“, avšak konkrétní bankovní účet, ohledně něhož by měl být dotaz učiněn, v žalobě neoznačuje. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že částka [částka] byla převedena na bankovní účet jiného čísla, než je ten, ze kterého byla údajně odeslána verifikační platba žalované ve výši [částka]. Nelze si rovněž nevšimnout, že mezi odesláním verifikační platby a převedením částky [částka] uplynulo zhruba 6 let. 10. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou žádnou pro zjištění důvodnosti uplatněného nároku relevantní skutečnost. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji (výrok II.), neboť žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o úvěru, stejně jako skutečnost, že shora uvedená částka byla poskytnuta žalované. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalované a úbytek majetku na straně právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok III.).