107 C 23/2021-62 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem ve výši 54,16 % ročně a úrokem z prodlení) a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 54,16 % ročně) ve 36 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2020. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalovaného byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu [datum]. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaný ke dni zesplatnění celého úvěru uhradil celkem částku ve výši celkem [částka]. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka]. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném jednak zaplacení dlužné nové jistiny [částka], která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka], příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši [částka] s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši [částka], úrok 54,16% p.a. z dlužné nové jistiny úvěru [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok 8,25% p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 54,16 % ročně s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky [částka]. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovaného o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala mu předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu. 4. Žalovaný se nedostavil ani nevyjádřil jakékoli námitky, soud tedy vzal za nesporné, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka] a žalobkyně mu úvěr poskytla převodem částky [částka] na účet, což bylo potvrzeno i zprávou banky žalovaného ze dne [datum]. 5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalovanému dne [datum] částku [částka] na č. účtu [bankovní účet], dle smlouvy se žalovaný zavázal částku [částka] vrátit včetně úroku ve výši 54,6 % ročně do 36 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 69,85, žalovaný měl splatit [částka], splatil však pouze [částka]. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně. 6. Z formuláře hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční náklady spojené s bydlením činí [částka]. Žalobkyně k této částce připočetla životní minimum ve výši [částka] a„ ostatní výdaje“ včetně splátek na úvěry, záliby a dopravu [částka] měsíčně, čímž dospěla k celkovým výdajům žalovaného ve výši [částka] měsíčně, to vše jsou údaje zjevně účelově podhodnocené a evidentně nevěrohodné, cílící na maximalizaci tzv. volných prostředků. 7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 8. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalovaného. 9. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalovaného, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalovaného poskytnutou částku splácet, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. právního zástupce žalobkyně k vysvětlení toho, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr, zejména v tom bodě, že náklady bydlení ohodnotil částkou [částka] měsíčně, když je zcela zřejmé z běžně dostupných poznatků i laikům, nejen společnostem pohybujícím ve finanční oblasti, že hladina takových nákladů v [anonymizováno] je jen mírně nižší než v nejdražších oblastech, což je třeba [obec], a částka [částka] měsíčně je od prvního pohledu nevěrohodná, zejména má-li minimálně třetina z ní činit spotřebu energií. Na tom nic nemění ani příjem žalovaného ze zaměstnání, když současně trvá jeho povinnost splácet jiné„ půjčky“ či úvěry. Údaje uváděné zájemcem o úvěr svědčí spíše o snaze výdaje minimalizovat, aby se dosáhlo dostatečné rezervy, která bude naznačovat úvěruschopnost zájemce o úvěr. Právní zástupce žalobkyně namítl, že nemá další informace a že žalobkyně nemá možnost takový údaj přezkoumávat. Takové vysvětlení soud odmítl, neboť je zjevně účelové, nijak nezohledňuje obvyklé výdaje na provoz domácnosti, stravu, volnočasové aktivity, léky apod. [příjmení] zdroje tak vyšly podle tohoto„ dotazníku“ značně zkreslené, aby zde byly potvrzeny zdroje na splácení splátek po [částka] měsíčně. 12. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného). 13. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a