120 C 6/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 155 736,34 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 117 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku z úvěru v 48 pravidelných měsíčních splátkách 6 054 Kč včetně úroku ve výši 54,82 % p.a. Strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši 499 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále sjednaly právo na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 117 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku do data zesplatnění ve výši 15 935,09 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se splátkou č. 1,2, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 132 935,09 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 21 403,34 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč u splátek č. 1,2, smluvního úroku ve výši 54,82 % p.a. z dlužné jistiny od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 4 126,80 Kč a od [datum] do zaplacení ve výši 8,5% p.a. z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z částky 134 333 Kč od [datum] do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. V řízení byly prokázány toliko výzvy žalobkyně žalovanému k úhradě dluhu. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne [datum], pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru“, ani z jiných listinných důkazů (zejména předsmluvní formulář, hodnocení klienta, prohlášení klienta, dodatek č. 1, popis uzavření smlouvy na dálku, interní výpis žalobkyně) neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalovanému přípisem ze dne [datum], který žalovaný převzal dne [datum], což plyne z daného přípisu včetně dodejky. Žalovaný ovšem dle karty klienta neuhradil ani jednu splátku. Z výplatních pásek a kopie občanského průkazu plyne závěr, že žalobkyně jednala s žalovaným, ovšem nelze z těchto listin učinit závěr o obsahu právního jednání. 4. V řízení zároveň nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalobkyně odeslala finanční prostředky na účet ve vlastnictví žalovaného, neboť z výpisu z účtu je zřejmé pouze odeslání částky 117 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet], není zřejmé vlastnictví účtu. 5. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle ust. § 118a o. s. ř. 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění k datu právního jednání. 7. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše), nadto nebylo prokázáno, že by žalovaný hradil splátky dle zaslaného oznámení včetně splátkového kalendáře a tedy verifikoval tvrzenou dohodu stran. 8. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost. 9. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1,2 o. z., neboť byť bylo v řízení prokázáno odeslání částky 117 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet], nebylo prokázáno obohacení na straně žalovaného (z listin neplyne vlastnictví účtu) a toto obohacení neplyne ani z neplatného kontraktu ve smyslu ust. § 2993 o.z. Na základě výše uvedeného soud žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).