18 C 45/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. Nc 322/2003-14 ze dne 22. 9. 2003 byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče matky a otci (žalovanému) byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. 2. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na částku 4 000 Kč měsíčně počínaje od [datum]. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně studuje v posledním ročníku [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], od poslední úpravy výživného uplynulo již 18 let. Žalobkyně se snažila s žalovaným dohodnout na zvýšení výživného, ale neúspěšně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán (žalovanému bylo doručováno na adresu trvalého pobytu podle § 46b odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř.“). Soud za tohoto stavu věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4. Lustrací v centrální evidenci obyvatel a v informačním systému soudu bylo zjištěno, že žalobkyně je dcerou žalovaného. Žalovaný má ještě další dítě, a to nezletilou [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Z rozsudků zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že nezletilá [jméno] [příjmení] byla svěřena do péče matky, otci byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. S účinností od [datum] bylo výživné zvýšeno na částku 2 000 Kč měsíčně. Otec v té době pracoval jako kovář a dosahoval průměrné čisté měsíční mzdy ve výši 17 026 Kč. 5. Z účastnické výpovědi žalobkyně a přehledu jejích výdajů spojených se studiem bylo zjištěno, že v souvislosti se školou vznikají především na začátku školního roku náklady na učebnice, tento rok to bylo nejméně 1 000 Kč, dále vznikají náklady na různé školní akce, např. se uskuteční exkurze do [anonymizováno], náklady činily 1 600 Kč. Jízdné na dojíždění do školy činí asi 600 Kč měsíčně, posilovna stojí asi 900 Kč měsíčně. Obědy si žalobkyně připravuje doma, svačiny si kupuje, náklady na jídlo činí nejméně 2 000 Kč měsíčně. Brigády dělá nárazově, nejedná se o pravidelný příjem. Žalobkyně žije ve společné domácnosti s matkou, která se snaží zaplatit všechno, co je potřeba, zejména jídlo a oblečení. Žalobkyně má také náklady na kontaktní čočky. Pokud vzniknou nějaké mimořádné výdaje, snaží se je žalobkyně uhradit z nárazové brigády. Matka žalobkyně pracuje jako servírka, má příjem kolem 25 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí asi 13 500 Kč měsíčně. Žalobkyně žije sama s matkou, sociální dávky nepobírá. Žalovaný platí v posledním roce výživné k rukám žalobkyně ve výši 1 000 Kč měsíčně, v minulosti platil výživné nepravidelně k rukám její matky. Žalobkyně o poměrech žalovaného konkrétní informace nemá, ví pouze, že má ještě jedno dítě. Před rokem, kdy už finanční situace byla opravdu špatná a matka žalobkyně nezvládala všechno platit, žalobkyně žalovaného oslovila a snažila se s ním dohodnout. Pak začal výživné platit, ale žalobkyně se mu musela opakovaně připomínat. Žádné další plnění nad rámec běžného výživného jí žalovaný neposkytuje. V souvislosti se zdravotním stavem žalobkyni zvýšené výdaje nevznikají. Na výživné není vedena exekuce. 6. Z potvrzení o studiu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně je ve školním roce 2022 [číslo] studentkou 4. ročníku [anonymizována dvě slova] [obec]. 7. Z potvrzení o příjmu žalobkyně bylo zjištěno, že její průměrný čistý měsíční příjem na základě dohody o pracovní činnosti za období od ledna do srpna 2022 činil 3 069 Kč. 8. Ze zprávy úřadu práce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný nebyl ke dni podání zprávy veden v databázi uchazečů o zaměstnání. 9. Podle § 910 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 10. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. Podle § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 12. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 13. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného. Žalobkyně žije ve společné domácnosti se svou matkou, která vyživovací povinnost k žalobkyni plní dobrovolně. Žalobkyně studuje na střední škole v [anonymizováno], má obvyklé výdaje odpovídající jejímu věku. Žalobkyně má nepravidelný příjem z brigád, v průměru dosahuje výdělků kolem 3 000 Kč měsíčně, tento příjem však nepokrývá potřeby žalobkyně v celém rozsahu, navíc žalobkyně řádně studuje v denní formě studia a není tedy zatím schopna se zcela sama živit. Konkrétní poměry žalovaného se pro jeho pasivitu v řízení zjistit nepodařilo, soud proto vycházel ze zjištění, že žalovaný má ještě jednu vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno] [příjmení], v minulosti pracoval jako kovář. Z rozhodovací činnosti je soudu známo, že např. čistý příjem pracovníka na pozici operátor ve výrobě ve [právnická osoba] se pohybuje kolem 25 000 Kč měsíčně. Pokud by tedy žalovaný řádně pracoval v obdobné (nekvalifikované) dělnické profesi, mohl by dosahovat přinejmenším uvedeného příjmu. Žalovaný na výživu žalobkyně nad rámec běžného výživného nepřispívá, poslední úprava výživného proběhla před 19 lety, kdy žalobkyni byl pouhý jeden rok. Po zhodnocení takto zjištěných poměrů soud považuje návrh na zvýšení výživného za částečně důvodný. Výživné bylo žalobkyni přiznáno od [datum] ve výši 3 000 Kč měsíčně, která odpovídá věku a potřebám žalobkyně, i možnostem a schopnostem žalovaného, u něhož soud vycházel z pravděpodobného příjmu ve výši 25 000 Kč měsíčně čistého při dvou vyživovacích povinnostech. Soud přihlédl též k tomu, že žalobkyně je nucena zajistit si brigádami menší vlastní příjem, z něhož částečně financuje své výdaje. Co do částky 1 000 Kč měsíčně byl návrh jako nedůvodný zamítnut právě s ohledem na další vyživovací povinnost žalovaného. Jelikož výživné bylo určeno zpětně od [datum], vznikl na výživném dluh za 14 měsíců po 2 000 Kč v celkové výši 28 000 Kč (jako rozdíl mezi původním a nově stanoveným výživným). Lhůta k plnění byla s ohledem na výši dluhu stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšné žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.