207 C 126/2022-63 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne 4. 6. 2012 se společností [právnická osoba], smlouvu o sporožirovém účtu [číslo] dne 26. 9. 2016 smlouvu o úvěru na účtu s povoleným kontokorentem do limitu 24 000 Kč, zavázal se limit kontokorentu nepřekročit a také platit úrok 18,9% ročně z čerpané částky. Prostředky na účtu však přečerpal nad limit, dluh byl proto 1. 5. 2021 převeden na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, žalovaný vyzván k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně. 2. [právnická osoba], pohledávku, vyplývající ze shora uvedené smlouvy, odkoupila s účinností ke dni 1. 9. 2021 a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně. 3. Ke dni 1. 9. 2021 se dluh skládal z nesplacené jistiny 27 867,14 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru, tj. 1 049 Kč, dále z úroku z prodlení 846,95 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z nesplacené jistiny i úrok z prodlení od 2. 9. 2021 až do zaplacení. 4. Soud ve věci vyšel z listinných důkazů žalobkyní předložených, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání podle § 115a) zák. č. 99/1963 Sb.- občanský soudní řád („o.s.ř.“), resp. na výzvu soudu nevyjádřili nesouhlas s tímto postupem. 5. Ze smlouvy ze dne 26. 9. 2016 o kontokorentním úvěru, z výpisu z účtu, upomínky, výzvy k plnění, smluvních podmínek, potvrzení ze dne 1. 9. 2021 o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 i z oznámení o postoupení ze dne 17. 9. 2021 je zřejmá správnost tvrzení žalobkyně. 6. Po skutkové stránce soud učinil závěr, že žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem čerpání 24 000 Kč, s průběžným čerpáním prostřednictvím kreditní karty a s možností průběžného splácení na kartový účet. Banka jako původní věřitel i žalovaný se při uzavření smlouvy dohodli na konkrétních podmínkách, za kterých bude úvěr poskytnut, tedy s jak vysokým úrokem a jakou formou bude žalovaný úvěr splácet, včetně sankcí, jaké budou následovat v případě, přestane-li žalovaný dlužnou částku včetně dohodnutého úroku splácet podle dohody. Žalovaný po faktickém čerpání úvěru od banky své povinnosti plnit přestal, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplatil. Banka jako původní věřitel proto vyzvala žalovaného k jednorázové úhradě dluhu obratem, zesplatněný dlužný zůstatek úvěru převedla na účet pohledávek a tuto pohledávku za žalovaným pak postoupila žalobkyni. 7. Z hlediska právní stránky věci dospěl soud k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 - § 2400 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o.z.“) při dodržení parametrů spotřebitelského úvěru ve smyslu tehdy účinného zák. č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že úprava smlouvy o úvěru není kogentní povahy, strany se od ní mohou odchýlit, a to i tím způsobem, že část obsahu smlouvy určí odkazem na obchodní podmínky. Ty byly zcela transparentně převzaty do smlouvy a žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace. Po vzniku dluhu a marné výzvě k plnění došlo následně k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž toto právní jednání bylo provedeno v souladu s ust. § 1879 - § 1887 občanského zákoníku. Těmto zjištěním odpovídá výrok I., jímž bylo žalobě zcela vyhověno. 8. Ve výroku II. pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 115 Kč a náklady právního zastoupení, jde o odměnu advokáta 3x300 Kč podle § 14b vyhlášky 177/1996 Sb., 3 paušální náhrady po 100 Kč za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby a 252 Kč jako 21% DPH. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit celkem 2 567 Kč na náhradu nákladů řízení do rukou právního zástupce žalobkyně.