207 C 145/2022-57 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel 4. 12. 2002 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), smlouvu o běžném účtu a smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu – Flexikredit. Žalovaný se zavázal dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu, zejména pravidelně splácet debetní zůstatek. V žalobě bylo uvedeno, že žalovanému byl poskytnut úvěrový limit 0,00 Kč, přičemž na běžném účtu měl žalovaný povinnost vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a výši poskytnutého úvěrového limitu nepřekročí. Vzhledem k neplnění výše uvedených podmínek banka využila své oprávnění ze smlouvy o běžném účtu a převedla 22. 12. 2004 debetní zůstatek běžného účtu na zvláštní úvěrový účet, tuto skutečnost sdělila žalovanému a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky, která ke dni převodu činila 11 416,74 Kč a součástí jistiny se staly i splatné úroky, dnem následujícím po převodu peněžních prostředků na úvěrový účet se veškeré závazky dlužníka vzniklé na základě citované smlouvy stávají jistinou úvěru. Žalovaný na výše uvedenou pohledávku nic nezaplatil, dluh byl proto zesplatněn ke dni 25. 4. 2005. Příslušenství pohledávky tvoří v souladu se smlouvou sankční smluvní úrok z jistiny ve výši 30 % ročně a zákonný úrok z prodlení. [právnická osoba] byla ke dni 21. 6. 2019 postoupena žalobkyni, k tomuto datu činila 9 700 Kč na jistině, 860 Kč na poplatcích a pokutách a na příslušenství úroky a úroky z prodlení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný včasný odpor s odůvodněním, že si není vědom žádného dluhu. Tvrdil zde dále, že má srážky ze mzdy, které řádně platí, proto byla žalobkyně soudem vyzvána, aby na tyto námitky reagovala. 3. V doplňujícím vyjádření žalobkyně zopakovala žalobní tvrzení o uzavření smlouvy 4. 12. 2002 s právním předchůdcem žalobkyně a doplnila tvrzení, že si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. 4. Při nařízeném jednání uvedl žalovaný především, že si vůbec není vůbec vědom, že by v roce 2022 podepisoval nějakou smlouvu nebo že by měl nějaký dluh kromě toho, co splácí na exekuci. Když ale byla žalovanému předestřena kopie smlouvy o Flexikontu, uvedl žalovaný k podpisu, že takto se on podepisuje. 5. Soud poté provedl všechny předložené listinné důkazy, jimiž byly: - smlouva o postoupení pohledávek -) potvrzení o zaplacení částky za postoupení, tedy vstoupení v účinnost dohody -) výzva k plnění -) oznámení o postoupení pohledávky -) úvodní strana všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] z 1. 11. 1999 -) seznam postupovaných pohledávek, k tomu soud vyzval právního zástupce žalobkyně, aby označil konkrétně tu postupovanou pohledávku z celkem 993 položek na 12 hustě tištěných stranách, na jejímž základě přešla pohledávka na žalobkyni (právní zástupce žalobkyně toto nedoplnil) -) přehled ročních úrokových sazeb GE [příjmení] [příjmení] od 7. 2. 2005, k tomu na výzvu soudu uvedl právní zástupce žalobkyně, že tento přehled je založen v souvislosti s tím, že k zesplatnění došlo právě v roce 2005 -) smlouva o Flexikontu, k níž potvrdil žalovaný, že takto se podepisuje -) výpis z OR žalobkyně -) oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, k tomu soud vyzval právního zástupce žalobkyně k doplnění tvrzení o tom, jak souvisí zesplatnění úvěru č. [bankovní účet] se smlouvou o Flexikontu, kde je zmiňován toliko běžný korunový účet č. [bankovní účet]. Mělo by být vysvětleno a doloženo, že právě na zmíněném úvěrovém účtu byla vedena pohledávka vzniklá právě ze smlouvy o Flexikontu a že tato pohledávka se týká právě žalovaného. K tomu vysvětlil právní zástupce žalobkyně, že v případě nepovolených debetů převádějí banky záporný zůstatek na úvěrový účet a to by měl být právě ten účet, který byl ke dni 25. 4. 2005 zesplatněn. 7. Soud v souvislosti s listinnými důkazy upozornil žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce, že jako běžná informace se vysvětlení postupu při zesplatnění jeví logické, nicméně provázanost mezi dluhem žalovaného a označeným úvěrovým účtem tím prokázána není a není prokázána ani struktura dluhu. Soud dále v rámci transparentnosti procesního postupu a předvídatelnosti rozhodnutí upozornil, že profesionální společnost žalobkyně by měla od počátku vše řádně tvrdit a prokazovat, a nejeví se jako důvodná žádost o poskytnutí dodatečné lhůty, když je příliš mnoho nedostatků v tvrzeních a důkazních návrzích, které by nadto, jak zmínil právní zástupce žalobkyně, musely být opatřovány od právní předchůdkyně žalobkyně. Neodpovídá ekonomice řízení, aby soud oddaloval rozhodnutí v takovéto věci na neúměrně dlouhou dobu, v níž by snad mohly být zajištěny podklady k pohledávce, vzniklé před více než třemi lety. 8. Právní zástupce žalobkyně byl současně vyzván podle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aby doplnil tvrzení, jímž by byl vysvětlen rozpor mezi tvrzením o uzavření smlouvy v roce 2002 s poskytnutým úvěrovým limitem 0,00 Kč a údajným vznikem debetního zůstatku ve výši 9 700 Kč zesplatněným 25. 4. 2005 s výzvou k okamžité úhradě dlužné částky 11 416,74 Kč. Zároveň byla žalobkyně prostřednictvím právního zástupce poučena, že kromě vysvětlení toho, jak byl úvěr poskytnut, je třeba také doložit, jak uvedená částka v právě uvedené výši vznikla. Měl by tak být odstraněn rozpor mezi žalobními tvrzeními a navrženým petitem. Žalobkyně však reagovala pouze v obecné rovině. 9. Po provedeném dokazování mohl soud učinit jen ty závěry o skutkovém stavu, které z provedených listinných důkazů vyplývaly, když žalovaný všechna tam uvedená tvrzení popíral. Ze smlouvy o Flexikontu ze dne 4. 12. 2002 bylo možno zjistit jen to, že žalovaný je uveden jako klient a právní předchůdkyně žalobkyně jako banka, přičemž banka se zavázala vést klientovi běžný korunový účet, uzavřít s klientem dohodu o užívání platební karty a umožnit klientovi přístup ke službám přímého bankovnictví. Individuální denní limity pro výběr z bankomatu ani pro platbu u obchodníka nejsou sjednány, předpokládá se pak denní limit dle všeobecných podmínek pro výběr z bankomatu 15 000 Kč a pro platbu u obchodníka 20 000 Kč. Nebylo však možno zjistit, zda a v jaké výši skutečně banka klientovi úvěr poskytla. 10. Podle § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřeby k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. 11. V dané věci byla tvrzení účastníků v přímém rozporu, když žalovaný popíral, že by mu vznikl vůči právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo vůči žalobkyni, jakýkoli dluh v roce 2002. Svůj podpis pod smlouvou sice nepopřel, ale přímo ze smlouvy nijak nevyplynulo, jaké prostředky, kdy a v jaké výši byly žalovanému poskytnuty, v jaké výši byly spláceny a zda a v jaké výši vznikl nepovolený debet. Tato podstatná tvrzení žalobkyně přes poučení soudem ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. nedoplnila, přičemž v samotné žalobě jsou tvrzení rozporná, pokud se zde tvrdí, že žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 0,00 Kč, aniž je řečeno, co a na jakém základě čerpal a splácel. Není naprosto zřejmé, ani z jakéhokoli důkazu nevyplývá, že by žalovaná částka měla dosáhnout právě oné výše uvedené v petitu žaloby. Rovněž seznam postupovaných pohledávek, potažmo důkaz o aktivní legitimaci žalobkyně, byl nekonkrétní. Nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ani důkazní břemeno (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, jak se uvádí ve výroku I. 12. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, žalobkyně jako ve věci neúspěšná právo na náhradu nákladů řízení nemá.