207 C 16/2022-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že žalovanému byl na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytnut bezúčelový úvěr [částka]. Žalovaný byl v prodlení s plněním svých závazků, proto jej žalobce opakovaně vyzýval ke splnění, k čemuž však nedošlo. Žalobce proto zesplatnil celý dluh ke dni [datum] a vyzval žalovaného ke zaplacení dluhu ve výši [částka], který tvořila dlužná jistina ve výši [částka] a dlužný úrok z úvěru ([částka]), úrok z prodlení ([částka]) a dlužný poplatek ([částka]), to vše ke dni zesplatnění úvěru na účtu. Dluh splacen nebyl, zůstatek dlužné jistiny byl [částka] (po době přerušení dané insolvenčním řízením, v němž bylo oddlužení zrušeno) a dále narůstal o příslušenství, tj. ke dni [datum] úrok vzrostl na [částka] a úrok z prodlení na [částka], od následujícího dne požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení z celého dluhu a z jistiny též smluvní úrok z úvěru. 2. Soud postupoval ve věci podle § 115a) zák. č. 99/1963 Sb. („o.s.ř.“) a usnesením vyzval účastníky, aby se ve lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Účastníci s tímto postupem souhlasili nebo s ním ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas, proto soud rozhodoval na základě hodnocení listinných důkazů. 3. Soud porovnal předložené listinné důkazy, zejména to byla smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámení o zesplatnění úvěru pro porušení povinností klienta ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], obchodní podmínky ČSOB, sazebník úrokových sazeb, zobrazení záznamu z rejstříku ISIR a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], čj [insolvenční spisová značka], jímž bylo zrušeno schválené oddlužení žalovaného a jeho manželky pro neplnění podmínek oddlužení a insolvenční řízení zastaveno. Žalovaný žádná odlišná tvrzení ani důkazy nenabídl. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala svá tvrzení. Ze smlouvy o úvěru a dalších doložených listin a následně z oznámení o zesplatnění úvěru vyplývá, že skutečně účastníci uzavřeli ten smluvní vztah, který tvrdí žalobkyně v žalobě. Z dalších listin, konkrétně upomínek, vyplývá, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky, z obchodních podmínek a sazebníku úroků vyplývá i pravdivost ostatních tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, tedy to, že byl poskytnut úvěr a dluh skutečně vznikl. Žalovaný odlišné skutečnosti netvrdil ani neprokazoval, soud tak rozhodl ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. dle předložených listin. 5. V tomto řízení soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona 89/2012 Sb. a věc posuzoval podle obchodního zákoníku ([číslo] Sb.), občanského zákoníku (40/1964 Sb.) a doprovodných předpisů platných do [datum], neboť vztah mezi žalobkyní a žalovaným vznikl v době před tímto datem. 6. Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku, kterou se banka zavázala poskytnout úvěr ve výši úvěrového limitu [částka]. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se vztahy ze smlouvy o úvěru řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu stran smlouvy. Vzhledem k tomu, že úprava smlouvy o úvěru není v obchodním zákoníku kogentní a strany se od ní mohou odchýlit, a to i tím způsobem, že část obsahu smlouvy určí odkazem na obchodní podmínky ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku a že strany tak skutečně prokazatelně učinily, vyšel soud při právním posouzení věci z obchodních podmínek platných v době uzavření smlouvy. Podle těchto obchodních podmínek byla smlouva platně uzavřena, na základě toho měl žalovaný oprávnění disponovat s prostředky do výše povoleného limitu, ale poskytnutý úvěr nesplatil, věřitel má nárok na zaplacení dluhu z poskytnutého úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obch. zákoníku. V mezidobí proběhlé insolvenční řízení nemá na povinnost žalovaného vliv, když bylo toto řízení zastaveno a žalovaný nebyl insolvenčním soudem od nesplacené části dluhů osvobozen. 7. Celkovou dlužnou částku tedy žalobkyně požaduje oprávněně. Ohledně požadovaných úroků z prodlení ode dne zesplatnění úvěru do zaplacení (s výlukou po dobu insolvenčního řízení) je třeba vycházet z § 369 obchodního zákoníku, podle kterého má věřitel nárok na obvyklé úroky podle vládního nařízení 142/94 Sb., tyto byly vyčísleny absolutními částkami a následně se již procentní výše úroků z prodlení řídí podle vládního nařízení 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a na náhradě nákladů řízení jí náleží náhrada [částka] za zaplacený soudní poplatek a na nákladech právního zastoupení odměna dle § 14b vyhlášky 177/96Sb. za tři úkony právní služby po [částka], tři režijní paušály po [částka] a náhrada 21 % DPH [částka], celkem tedy [částka], splatných do rukou právního zástupce žalobkyně (§149 odst.1 o.s.ř.)