209 C 18/2022-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku včetně příslušenství s tím, že žalovaný dne [datum] nastoupil do vlaku [právnická osoba] [číslo] směr Praha hl. n., čímž uzavřel s ČD přepravní smlouvu o přepravě osob. Na základě takové smlouvy byl povinen zaplatit cenu za přepravu ve výši 46 Kč. Po započetí přepravy se však žalovaný na výzvu pověřeného zaměstnance ČD neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil svou povinnost. Žalovaný proto byl vyzván, aby uhradil jízdné ve výši 46 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného Tarifu, což ale žalovaný neučinil. Žalobkyně dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno, žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, Ani na tu však žalovaný nereagoval. 2. Na základě žalobních tvrzení a do spisu založených listin (potvrzení o nedodržení smluvních podmínek, oznámení o závadách, tarifu, oznámení o postoupení pohledávek, výzvy k zaplacení včetně poštovního podacího archu, předžalobní upomínky) vydal Okresní soud v Kladně ve věci elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. 3. Protože se však platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl tento usnesením soudu zrušen. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání pouze na základě listin, které byly do spisu založeny. Za splnění podmínek v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud bez jednání ve věci rozhodl. Dokazování soud provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, žádné listiny k důkazu nepřipojil. 4. Z důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně provozovala hromadnou dopravy, žalovaný využil ke své přepravě jí provozované vozidlo – vlak (využíval tedy plnění z přepravní smlouvy ve smyslu § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen „o.z.“), při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem a porušil tak povinnosti stanovené v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (dále jen zákona o drahách) ve znění pozdějších předpisů. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách, je povinen cestující, který se neprokázal platným jízdním dokladem, k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. S účinností od [datum] tato částka nesmí přesáhnout 1 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud dále za prokázané, že na žalobkyni přešlo platně právo pohledávky za žalovaným. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužné jízdné a smluvní pokutu v podobě přirážky žalobkyni (její právní předchůdkyni), byť jen zčásti uhradil. 5. Podle § 1968 věta první o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (v daném případě nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovena. 6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, proto jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jak jistinu, kterou žalobkyně v řízení řádně specifikovala a doložila listinami, tak příslušenství, když úrok z prodlení požadovala žalobkyně v zákonem stanovené výši. Ostatně žalovaný v řízení žalovanou částku co do důvodu ani výše žádným způsobem nesporoval. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek a dále náklady za právní zastoupení. Náklady za právní zastoupení žalobkyni byly přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč, třikrát paušál po 100 Kč plus 21 % DPH Celkem žalobkyni byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč O jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.