209 C 96/2022-20 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku včetně příslušenství s tím, že žalovaný dne 4. 12. 2021 a 13. 12. 2021 použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce, a naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokutu). Žalovaný požadovanou částku neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Okresní soud v Kladně ve věci vydal platební rozkaz, kterým žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl tento usnesením Okresního soudu v Kladně zrušen. Následně účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci na základě listinných důkazů založených ve spise ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 3. Soud provedl dokazování dohodou s cestujícím [číslo] předžalobní výzvou a podacím listkem. Z důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně je provozovatelkou městské hromadné dopravy, žalovaný využil ke své přepravě jí provozované vozidlo (využíval plnění z přepravní smlouvy ve smyslu § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen „o.z.“), při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem a porušil tak povinnosti stanovené v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (dále jen zákona o drahách) ve znění pozdějších předpisů, kdy podle § 18a zákon ač. 111/1994 Sb. silničního zákona (dále jen silničního zákona) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (§ 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může osoba pověřená dopravcem uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. S účinností od 1. 5. 2013 tato částka nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 4. Podle § 1968 věta první o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 5. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (v daném případě nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovena. 6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, proto jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jak jistinu, kterou žalobkyně v řízení řádně specifikovala a doložila listinami, tak příslušenství, když úrok z prodlení požadovala žalobkyně v zákonem stanovené výši. Ostatně žalovaný v řízení žalovanou částku co do důvodu ani výše žádným způsobem nesporoval. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek a dále dvě paušální náhrady po 100 Kč, tedy náklady celkem ve výši 600 Kč.