210 C 199/2021-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] na základě několika navazujících smluv o postoupení pohledávek, žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum]. Uvedla, že žalovaný dne [datum] cestoval vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] bez platné jízdenky. Je tak povinen zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému, tj. platbu [částka] a 1 x [částka], celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil, požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení. 2. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz (z adresy žalovaného je na první pohled pro zdejší soud zřejmé, že se jedná o sídlo Magistrátu města Kladna, kde se žalovaný fakticky zdržovat nemůže, a tudíž je vyloučeno, aby mu mohl být doručen platební rozkaz přímo do vlastních rukou, bez možnosti uložení, tak, jak to zákon ukládá), mění se poplatková povinnost žalobkyně. Změna spočívá v tom, že její povinností zaplatit soudní poplatek není pouze částka [částka], jako je tomu při vydávání EPR, nýbrž je nutno zaplatit částku [částka], když soud ve věci bez dalšího musel nařídit jednání. 3. Aktivní legitimace žalobkyně je prokázána navazujícími smlouvami, naposledy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 4. Soud postupoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb., (§3028 odst. 1 platného občanského zákoníku č.89/2012 Sb.). 5. Soud vyšel z ustanovení občanského zákoníku – ustanovení o smlouvách o přepravě osob ve smyslu § 2550 a následujících občanského zákoníku včetně ustanovení § 2578 občanského zákoníku, který odkazuje na podrobnější úpravu osobní přepravy ve zvláštních předpisech, zejména přepravních řádech a tarifech. Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou osobní dopravu odkazují na § 36 písm. a) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. Ve smyslu zmíněných právních předpisů a smluvních podmínek ČD je především povinností přepravce přepravit cestujícího řádně a včas ze stanice nástupní do stanice cílové a povinností cestujícího je především zaplatit cenu za přepravu podle příslušných tarifů. 6. V daném případě bylo prokázáno, že cestující byl přistižen bez platné jízdenky, nesplnil tedy svou povinnost vyplývající z citovaných předpisů, nárok žalobkyně je tedy uplatněn důvodně. 7. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně též právo na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši dané vládním nařízením [číslo] Sb. v aktuálním znění. 8. Ve výroku II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, náleží jí náhrada [částka] za zaplacený soudní poplatek, za právní zastoupení podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve výši 3 x [částka] na odměně advokáta, 3 x [částka] za 3 režijní paušály za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby a 21 % DPH v částce [částka], neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Náhrada nákladů řízení je podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatná do rukou zástupkyně.