210 C 97/2022-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení 7 170 Kč s příslušenstvím – smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným i od 8. 1. 2022 do zaplacení. Uvedla. že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] žalovanou došlo dne 24. 6. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 6 000 Kč se závazkem poskytnutý úvěr splatit, navýšený o úrok v celkové výši 1 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, tedy celkem 10 800 Kč, formou 60 pravidelných týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaná svůj závazek zcela nesplnila, uhradila pouze 4 130 Kč a dluží tak z titulu uvedené smlouvy částku 7 170 Kč. Dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná řádně vyrozuměna. Dlužná částka je (po započtení úhrady dluhu ve výši 4 130 Kč částečně na jistinu, zcela na poplatek za administrativní činnost a na úrok, zčásti na hotovostní inkaso) tvořena nesplacenou jistinou 5 576,67 Kč a hotovostním poplatkem ve výši 1 593,33 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila, ačkoliv měla doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v její nepřítomnosti, pouze na základě předložených listinných důkazů. 2. Soud po provedeném dokazování prokázal následující skutkový stav věci.: 3. Z žádosti o úvěr a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 6. 2019 [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou ve spojení s úvěrovými podmínkami smlouvy, ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, bylo soudem zjištěno, že jmenovaná společnost a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 6 000 Kč, který se zavázala, navýšený o úrok v celkové výši 1 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, splatit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 180 Kč. Zavázala se tak celkem splatit částku 10 800 Kč. Z tvrzení žalobkyně se podává, že k úhradě dlužné částky (bez smluvní pokuty) poukázala žalovaná částku 4 130 celkem, ničeho jiného. 4. Soud vzal rovněž za prokázané, a že původní věřitel k zkoumal občanský průkaz žalované. Při zjišťování úvěryschopnosti žalované nebyly použity jiné způsoby ověřování schopnosti žalované splácet úvěr nežli její vlastní tvrzení. 5. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatila více, než připouštěla žalobkyně. Soud tedy vycházel z toho, že nic více, nežli je tvrzeno, uhrazeno nebylo. 6. Z hlediska právního zhodnocení věci soud uzavřel, že mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit. Dále bylo na věc třeba nahlížet z hlediska zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na postavení žalovaného v předmětné smlouvě. 7. V posuzovaném případě soud postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného do 30. 11. 2016, podle něhož je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je posouzení úvěru schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitelka nesplnila řádně svou povinnost náležitě prověřit žalovanou jako potencionálního dlužníka v postavení spotřebitele, konkrétně pochybila ve své povinnosti posoudit její objektivní schopnost splácet úvěr. Původní věřitelka, která v předmětném smluvním vztahu vystupovala v postavení poskytovatele úvěru, mohla žalované jako spotřebiteli poskytnout úvěr pouze, pokud by s odbornou péčí prověřila a posoudila schopnost žalované jako dlužníka splácet úvěr. Z jejího zjištění by muselo být zřejmé, že je v jejích objektivních možnostech úvěr splácet. Neučiní -li konkrétní kroky, které vedou k tomuto závěru, je případně uzavřená úvěrová smlouva neplatná, a to absolutně. Odbornou péčí se rozumí úroveň péče, kterou lze od poskytovatele finančních prostředků, vlastního licenci k této podnikatelské činnosti, ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám v oblasti jeho činnosti. Lze očekávat, že poskytovatel finančních prostředků (investičních služeb) bude jednat kvalifikovaně a čestně ve vztahu k zákazníkům. Znamená to, že původní věřitelka měla úvěryschopnost žalované aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit jen s tvrzením žalované o výši příjmu, ale zkoumat i domácnost žalované, počet členů rodiny, počet zaměstnaných osob v rodině, její skutečné opakující se výdaje, případné dluhy, exekuce atd., její schopnost splácet i jiné závazky. 8. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje pro spotřebitele určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby dlužníka do určité míry chránil před neschopností splácet a před nepříznivými důsledky s tím spojenými (insolvence, exekuce…). 9. V daném případě původní věřitelka žalobkyně v okamžiku uzavření smlouvy vycházela toliko z subjektivně sdělených informací od žalované, aniž by tyto informace jakkoliv ověřovala (např. potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu, nájemní smlouvou, dotazem na registr dlužníků atd.). Naopak spokojila se s informací, že žalovaná vy\dá za nájem, inkaso i energie měsíčně částku ve výši 3 500 Kč celkem, ač se tato cifra jeví nevěrohodně již sama o sobě, tuto informací původní věřitelka nijak neověřovala a přestože působí nevěrohodným dojmem, jako takovou ji akceptovala. Žalobkyně tak neprokázala, že by relevantním způsobem zjišťovala výdaje žalované a že by se zabývala tím, zda žalovaná bude fakticky schopna podmínky smlouvy dodržet. Z obsahu spisu není zřejmé, zda původní věřitelka zkoumala, zda na žalovanou nejsou uvaleny exekuce nebo zda ohledně její osoby není vedeno insolvenční řízení. Poskytovatel investičních služeb by měl přitom porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele i způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně neprokázala, že by k takovému porovnání ze strany původního věřitelky došlo. 10. Protože porušení povinnosti řádně a pečlivě posoudit úvěryschopnost dlužníka způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, znamená to, že na právní jednání mezi účastníky se hledí, jako by nikdy nevznikla. Ke smlouvě a smluvním ujednáním soud proto nepřihlédl. 11. Pokud žalovaná, jak bylo prokázáno, obdržela od původní věřitelky částky 6 000 Kč, z níž uhradila zpět pouze částku 4 130 Kč, došlo u ní v nesplaceném rozsahu k bezdůvodnému obohacení, konkrétně ve výši 3 070 Kč ve smyslu § 2991 o. z, podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně deklarovala, že žalovaná uhradila ve prospěch původní věřitelky částku 4 130 Kč, tedy částku právě o 3 070 Kč nižší nežli tu, kterou od původní věřitelky přijala. 12. Vedle nároku na vrácení dlužné jistiny žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Zákonný úrok z prodlení je počítán ode dne následujícího po stanovení lhůty k zaplacení v předžalobní výzvě, tedy od 29. 4. 2022 zbývajícím nároku žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř.. Žalovaná byla v odvolacím řízení s výraznou převahou úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.