211 C 6/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne [datum] žalovaný cestoval dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, ačkoli neměl platný jízdní doklad, čímž mu vznikla povinnost uhradit nejen jízdné, ale také přirážku k jízdnému určenou tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel (dále jen„ Tarif“). Tento dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, taktéž se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Po zhodnocení předložených listin (předžalobní výzvy k zaplacení spolu s oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu, potvrzení o nedodržení SPPO, oznámení o závadách, Tarif ČD, samoobslužný způsob odbavení cestujících) dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] (vlak [číslo]), přičemž na výzvu osoby pověřené ke kontrole jízdních dokladů se neprokázal jízdním dokladem. Zápis o provedené kontrole z téhož dne žalovaný odmítl podepsat. Přirážka k jízdnému stanovená Tarifem činí [částka]. Dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba], na společnost [právnická osoba], a to jak postupitelem, tak postupníkem, současně byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. 4. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 266/1994 Sb. o drahách (dále jen„ z. o. d.“) ve znění účinném ke dni přepravy žalovaného. 5. Podle § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) z. o. d. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování 6i) a číslo osobního dokladu. Dle odstavce 6 citovaného ustanovení výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Přirážka za porušení podmínek stanovených Tarifem činí nejvýše [částka]. 7. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo bez pochyb zjištěno, že žalovaný vstoupil do dopravního prostředku a vznikl mu tak závazek zaplatit jízdné. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se na výzvu pověřené osoby nemohl prokázat platným jízdním dokladem, porušil přepravní podmínky a vznikla mu též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle tarifu dopravce. K zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému byl žalovaný vyzván na místě, a tedy následující den se dostal do prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu § 1970 o. z., zákonný úrok z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu, a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představované částkou [částka], neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.