215 C 44/2022-77 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 8. března 2022, domáhala na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 51 436,55 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny ve výši 50 427,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a také zákonného úroku z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru Konsolidace půjček, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 156 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost však nesplnil. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. 2. Podáním došlým zdejšímu soudu dne 16. května 2022 vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět neboť po podání žaloby žalovaný dne 9. května 2022 dlužnou jistinu uhradil. Žalobkyně se proto nadále domáhá toliko zákonného úroku z prodlení, který částečně kapitalizovala ke dni 29. října 2021 ve výši 1 008,70 Kč, a také náhrady nákladů řízení. 3. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti pohledávky žalobkyně s ohledem na požadovaný kapitalizovaný úrok. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobkyně i žalovaného, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž zástupce žalobkyně se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Z žádosti o úvěr a ze smlouvy o úvěru podepsané mezi žalobkyní a žalovaným dne 12. května 2015, soud prokázal, že na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 156 000 Kč, a to úhradou dluhu ve výši 20 938,10 Kč na úvěrovém účtu žalovaného číslo [bankovní účet] a ve zbytku na účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen čerpaný úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 579,72 Kč včetně pojištění ve výši 272 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje 20. červnem 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly v době jejího uzavření také Všeobecné produktové podmínky a sazebník žalobkyně, které žalovaný převzal, souhlasil s nimi a svým podpisem se je zavázal dodržovat. 7. Z výpisu z úvěrového účtu a běžného účtu žalovaného a z platební historie smlouvy bylo zjištěno, že úvěr byl dne 12. května 2015 vyplacen ve prospěch žalovaného, a to v částce 20 938,10 Kč a 135 061,90 Kč, tedy celkem 156 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr splácel do března 2019, přičemž ke dni ukončení smlouvy dne 24. dubna 2019 představoval dluh částku 92 767,85 Kč. Poté žalovaný dluh splácel počínaje 26. listopadem 2019 částkou 2 020 Kč měsíčně až do května 2021, kdy jistina ke dni 26. března 2021 představovala částku 58 427,85 Kč. 8. Z tabulky výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení soud zjistil, že ke dni 13. září 2021 úrok představoval částku 605,22 Kč, přičemž zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % za období 14. září 2021 až 29. října 2021 z částky 58 427,85 Kč představuje dalších 625,90 Kč. 9. Z oznámení ze dne 25. dubna 2019 bylo prokázáno, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila žalobkyně úvěr žalovaného číslo [bankovní účet] za splatný ke dni 24. dubna 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 10. Z potvrzení o zaplacení bylo prokázáno, že žalovaný dne 6. května 2022 uhradil žalobkyni požadovanou jistinu ve výši 50 427,85 Kč. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 3. listopadu 2021, jejíž doručení do sféry žalovanému je dokládáno poštovním podacím archem, soud prokázal, že žalovaný byl opětovně vyzván k zaplacení dlužné částky. 12. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah skončil dříve, než tvrdila žalobkyně či že by žalovaný na svůj dluh zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že povinnost žalovaného v daném období trvala a že žalovaný předmětný dluh včas neuhradil. 13. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 14. Smlouva o poskytnutí úvěru byla dne 12. května 2015 mezi žalobkyní [právnická osoba], a žalovaným [celé jméno žalovaného] uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 156 000 Kč, který byl v částce 20 938,10 Kč převeden na úvěrový účet žalovaného číslo [bankovní účet] a zbylých 135 061,90 Kč bylo převedeno na běžný účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 579,72 Kč, a to vždy k 20. dní v měsíci počínaje 20. červnem 2015. Svou povinnost splatit poskytnutý úvěr však žalovaný porušil, a proto byl tento úvěr ke dni 24. dubna 2019 zesplatněn na jistině v částce 58 427,85 Kč. Posléze žalovaný úvěr dále hradil až do jeho úplného zaplacení dne 6. května 2022. Žalobkyně proto vzala žalobu co do jistiny zpět a požadovala nadále toliko zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. 15. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 16. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny byl důvodný, neboť žalovaný nehradil řádně včas svůj dluh, který měl vůči žalobkyni z titulu uzavření smlouvy o úvěru. Byl tak povinen zaplatit žalobkyni částku minimálně 50 427,85 Kč, o jejíž přiznání sama žalobkyně v tomto řízení usilovala. Jelikož žalovaný po podání žaloby požadovanou jistotu uhradil, vzala žalobkyně svůj návrh na její zaplacení zpět, a soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalovaný však svůj zaplatil až po podání žaloby, a dostal se v období od zesplatnění úvěru do dne zaplacení jistiny, kterou požadovala sama žalobkyně, tedy od 24. dubna 2019 do 29. října 2021, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit úrok z prodlení v kapitalizované výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. Navíc je pak žalovaný povinen zaplatit také zákonný úrok z prodlení, který požadovala sama žalobkyně, a to až do dne 9. května 2022, kdy došlo k připsání poslední úhrady na účet žalobkyně. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za soudní poplatek ve výši 2 572 Kč, určený podle položky 1 odstavce 1 písmena b), ve spojení s položkou 2 odstavce 2, sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky číslo 177/1996 Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 51 436,55 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 3 180 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu, podání žaloby a její částečné zpětvzetí podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu, a také jeden úkon právní služby ve výši poloviny mimosmluvní odměny – sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu. Podle § 13 odstavce 4 advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 300 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 2 589 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 17 491 Kč, která byla žalobkyni přiznána v plné výši. 19. Žalobkyně při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž nebyl soudem vydán, zaplatila soudní poplatek toliko ve výši 2 378 Kč. Je proto povinna, podle položky 2 odstavce 2, ve spojení s položkou 1 odstavce 1 písmena a), sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 194 Kč.