215 C 77/2022-34 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 15. února 2022, domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 1 029 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný porušil přepravní podmínky [právnická osoba], jako právního předchůdce žalobce, pro veřejnou drážní osobní přepravu, a tudíž po něm bylo požadováno jednak zaplacení jízdného a jednak přirážky k jízdnému. Následně došlo mezi právním předchůdcem a žalobcem k postoupení pohledávky, a proto žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. 2. Ve věci byl dne 22. února 2022 vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně dne 23. března 2022 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřil ani neučinil žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignoval tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud věc projednal v ústním jednání, k němuž řádně předvolal zástupce žalobce i žalovaného, kteří se jej však nezúčastnili, přičemž zástupce žalobce se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto jednal proto v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odstavce 3 občanského soudního řádu, kdy vycházel z obsahu spisového materiálu a ze všech provedených důkazních prostředků. 5. Soud provedl v řízení dokazování níže uvedenými listinami, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. 6. Z potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] z oznámení o závadách soud zjistil, že se žalovaný dne 9. června 2021, v osobním vlaku hromadné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně [číslo] v úseku z [obec] do [obec], neprokázal při přepravní kontrole platným jízdným dokladem, za což po něm bylo požadováno zaplacení jízdného ve výši 29 Kč a také přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. 7. Z výpisu z centrální evidence osob bylo zjištěno, že osobní údaje uvedené v zápisu o provedené přepravních kontrole odpovídají údajům zaneseným v této evidenci k osobě žalovaného. 8. Z oznámení a předžalobní upomínky ze dne 16. prosince 2021 podepsané zástupci postupitele i žalobce, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], a žalobce uzavřeli dne 13. prosince 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován a byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 9. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že povinnost žalovaného trvala a že žalovaný předmětný dluh neuhradil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán. 10. Po zhodnocení shora provedeného dokazování soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 11. Žalovaný [celé jméno žalovaného] použil dne 9. června 2021 ke své přepravě osobní vlak [číslo] hromadné dopravy provozovaný právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], čímž využil plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následujících občanského zákoníku. V rámci proběhnuté přepravní kontroly se však neprokázal platným jízdním dokladem, jehož náležitosti a posuzování jeho platnosti je stanoveno v § 4, § 5 a § 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sbírky, o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Proto byla žalovanému právním předchůdcem žalobce uložena povinnost zaplatit jednak jízdné a jednak přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce [právnická osoba], a žalovaný byl vyzván k úhradě předmětného dluhu, což však neučinil. 12. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 13. Podle § 2550 občanského zákoníku se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 14. Podle § 37 odstavce 5 písmena b) zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 15. Podle § 37 odstavce 4 písmena d) zákona o drahách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 16. Podle § 37 odstavce 6 zákona o drahách stanoví dopravce výši přirážky v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 17. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému je důvodný, přičemž shledal částku 1 029 Kč zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobci. Jelikož žalovaný dlužnou jistinu nezaplatil, dostal se ode dne následujícím po dni porušení povinnosti, tedy od 10. června 2021, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úroky z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, určený podle položky 2 odstavce 1 písmena a) sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky číslo 177/1996 Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 1 029 Kč. Podle § 14b odstavce 1 položky 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 200 Kč, neboť se jedná o skutkově a právně obdobnou věc podanou na ustáleném vzoru, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu, sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu. Podle § 14b odstavce 5 písmena a) advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 100 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 189 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 1 489 Kč, která byla žalobci přiznána v plné výši.