218 C 25/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa] dne 30. 7. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 3 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč do 27. 8. 2019. Žalovaný úvěr řádně a včas nezaplatil, proto po něm žalobkyně požaduje jistinu úvěru s poplatkem, dále částku 57,75 Kč jako účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu odpovídající jedné polovině jistiny dluhu. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 23. 12. 2021, dluh však neuhradil. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 2. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním, které bylo soudu doručeno dne 24. 3. 2022, žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy s tím, že součástí žádosti o poskytnutí úvěru je kromě jiného ověření totožnosti žalovaného i dokladů prokazujících schopnost žalovaného splácet úvěr. K tomu žalobkyně předložila výplatní pásku žalovaného za červenec 2019 a výpisy z bankovního účtu žalovaného za duben a květen 2019. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Výplata finančních prostředků ve výši 3 000 Kč na bankovní účet žalovaného dne 1. 8. 2019 byla prokázána potvrzením [právnická osoba], ze dne 2. 5. 2022. Úvěr byl splatný ke dni 27. 8. 2019 (za 28 dní). V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného soud z výplatní pásky žalovaného za červenec 2019 zjistil, že jeho čistý příjem činil 17 164 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného pak bylo zjištěno, že v dubnu 2019 měl příjem ze zaměstnání ve výši 17 164 Kč, v květnu 2019 ve výši 14 037 Kč. V květnu 2019 žalovaný čerpal tři drobné úvěry v celkové výši 13 500 Kč. Z účtu žalovaného nebyly ve sledovaném období prováděny platby, z nichž by bylo možné zjistit pravidelné výdaje žalovaného např. za bydlení. Ohledně zkoumání výdajů žalovaného žalobkyně žádné důkazy nepředložila. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, že žalobkyně řádně a s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy že zkoumala nejen příjmy, ale i konkrétní výdaje žalovaného, včetně jeho případného dalšího úvěrového zatížení. Skutečnost, že došlo k vyplacení částky 3 000 Kč na účet žalovaného, však byla jednoznačně prokázána. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný od žalobkyně převzal částku 3 000 Kč, kterou nesplatil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 3 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. 10. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 400 Kč, avšak dle Položky 2 bod 2. ve spojení s Položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí výše uvedenou částku 1000 Kč, soud proto podle § 4 odst. 1 písm. j) jmenovaného zákona uložil žalobkyni povinnost k doplatku.